Je-li kniha o „velké ekonomii“ srozumitelná, už to samo o sobě vzbuzuje nelibost vládnoucích elit a jejích přisluhovačů z vědecké sféry a médií. Paul Krugman ve své knize důsledně vychází ze společenského - chceme-li, politicko-ekonomického - kontextu USA. Je proto velmi obtížné s ním polemizovat na jeho domácí půdě bez její hluboké znalosti.

Jeho práce jsou obhajobou a pokusem o vzkříšení myšlenek Johna Maynarda Keynese a rovněž zde je polemika obtížná, protože, ať již jsou naše názory na Keynesovo dílo jakékoliv, rozhodně si nezaslouží opovržení a zapomenutí, kterému bylo v posledních desetiletích, zejména v neokonzervativních vědeckých a politických kruzích vystaveno. Keynesovy práce byly nedávno v USA dokonce některými autoritami vyhlášeny jako „nejškodlivější knihy“ a v určitých, zejména politických kruzích panuje něco, co lze nazvat „keynesofobií“.

Zbývá ta část Krugmanových prací, kde se vyslovuje ke zcela obecným záležitostem. Dovolím si proto v následujícím textu nejprve zaměřit svou pozornost na jednu z nich. Jde o otázku, kterou si Paul Krugman ve své knize klade, a sice zda dluh může vyřešit problém způsobený dluhem. 4) Přitom oponuje populárnímu a hodnověrně znějícímu názoru, který říká, že dluhdluhem umořit nelze. Tvrdí, že tento argument je nejen mylný, ale je tomu dokonce právě naopak.

Je velmi obtížné soudit míru pravdivosti takových obecných tvrzení. Celá záležitost by se jistě dala odbýt poznámkou o výjimkách potvrzujících pravidlo a konstatováním, že na každém výroku a přístupu je mnoho pravdy. Nejde však o rozsouzení toho, který výrok je silnější, protože to by se neobešlo bez složitého popisu kontextu, jde o analýzu toho, co je dluh, a co může a nemůže v hospodářství způsobit.

Dluh je vztah, který vzniká mezi dvěma rovnoprávnými a rovnocennými subjekty, které se dohodly na dočasné nerovnoprávnosti spočívající v tom, že jedna druhé je povinována právě naplněním dohody a obnovením rovnoprávnosti stran.