Odkaz na článek ve Vesmíru 6/2015 najde čtenář zde: http://casopis.vesmir.cz/clanek/neexistence-mnoziny-vsech-prirozenych-cisel

Nejsem velkým matematikem, ale moje chabá představa a intuice mi napovídají, že tím byl vyražen další z úhelných kamenů chrámu Cantorovy klasické teorie množin. Petr Vopěnka uvádí, že sám velký David Hilbert před devadesáti lety prohlásil na matematickém kongresu v Münsteru, že „nikdo nás nemůže vyhnat z ráje, který nám vytvořil Cantor“. Ráj se začal drolit v podstatě vzápětí a byl u toho, pokud vím, i slavný brněnský rodák Kurt Gödel. Petr Vopěnka píše o tom, že sám dlouho, celé půl století, váhal zvolit mezi pravdou a vší tou matematickou krásou, která byla na základě předpokladu existence množiny všech přirozených čísel v matematické teorii vytvořena a pravda by ji odsoudila do říše iluzí. Podobné téma zpracoval profesor Petr Vopěnka ve své knize Trýznivé tajemství, která pojednává o dilematu Fridricha Gausse zveřejnit či nezveřejnit v první polovině XIX. století velké tajemství, že eukleidovský prostor je jenom jedním z mnoha. Petr Vopěnka se nakonec rozhodl se pro pravdu a z existence množiny všech přirozených čísel učinil velkou iluzi se všemi důsledky pro její bohatou nadstavbu. Bublina praskla.

Píšu o tom, protože matematika je královnou věd právě proto, že ona jediná je universálním jazykem, který je schopen propojit poznání v ostatních vědách. Ale sama zůstává vědou a tudíž v jejím základu leží to, že jejím smyslem je zejména hledání toho, v čem se doposud mýlila. Nalezení a veřejné přiznání dřívějšího omylu je nejvyšší vědeckou ctností. Ptám se proto, co nás vede k tomu, že se ve svém životně důležitém rozhodování necháváme slepě vést nejrůznějšími vědeckými stanovisky a posudky. Texty, kterým nerozumíme, končí jakýmsi povelem vpravo - vlevo nebo modrý - červený. Podobně jako ve středověku byla mírou jednání tehdejšího člověka názor církve katolické, my jsme se oddali do hájemství vědy a myslíme si, že jde o pokrok. Církev hlásala svou neomylnost, zatímco věda stojí právě na omylnosti. Spoléhat se v životě na něco tak nespolehlivého možná zase až tak velký pokrok nebude.