Ladislav Žák: Společný jmenovatel…

26.06.2015 9:20 | Zprávy

Člověk má přirozenou tendenci si věci, jevy a informace s nimi spojené nějak uspořádávat, zobecňovat, zjednodušovat a třídit. Někdy jde o standardní postup, někdy je to hledání třídících klíčů a řadičů prostě složitější, někdy je to marné lásky snaha. V současné době se na nás valí tolik neblahých informací, že se normální člověk cítí jako zavalený horník. Rusko, Řecko, Ukrajina, Irán, Irák, Sýrie, Libye, Islámský stát, vlna imigrantů… Globální oteplování, TTIP, SARS, MERS, sluneční větry, mrtvé sajgy.

Ladislav Žák: Společný jmenovatel…
Foto: Archiv
Popisek: Mapa Evropy

Prostě strach a hrůza, svrab a neštovice v míře nebývalé. Přes veškerou snahu novinářů prodat svou práci, získat inzerci a zaplatit hypotéky, je nutné přiznat, že jimi popisované jevy skutečně existují. Pokud tyto jevy očistíme i od dalších sebepotvrzujících procesů, jako třeba ten, že se nám špatné zprávy tak nějak více líbí, pak je možné si položit otázku, jestli je možné nějak pojmenovat příčiny stavu, který už se nedá nazvat blbou náladou, ale začíná se stále více podobat strachu z budoucnosti.

Kdysi tolik populární příručky pro přežití mají jedno společné. Více či méně explicitně je v nich řečeno, že problémy, které před námi stojí, nejsou ničím proti problémům, které nás čekají, když ty současné nebudeme řešit. Nicméně abychom mohli jakýkoliv problém řešit, musíme ho umět identifikovat analyzovat a popsat. Stejně tak musíme zcela nutně identifikovat, analyzovat a popsat sebe a své možnosti, tedy odpovědět na otázku, kdo jsme. A pak teprve můžeme říci, co chceme, tedy identifikovat, analyzovat a popsat možná řešení. Aby toho nebylo málo, tak zbývá už jenom maličkost a tou je schopnost řešení realizovat, tedy schopnost nějakého systematického jednání, ať již individuálního nebo kolektivního. A to je tak asi všechno. Celkem vzato, nic na tom není. Každý z nás to musí udělat denně mnohokrát, aby přežil, a snad i proto tak dětinsky očekáváme, že tak činí i ti, kterým jsme svěřili v demokratické společnosti prostřednictvím voleb tu větší, tu menší část nejen svých svobod, práv, ale i povinností. Bohužel, není tomu tak, naše volené i nevolené elity se soustředí takřka výhradně na řešení problémů, které samy stvořily, aby zároveň vyvolaly přes média klamný dojem, že jsou někomu nebo něčemu užitečné.

Zygmunt Bauman již dávno napsal, že v současné tekuté společnosti je jako technika vládnutí stále více používána distribuce strachu. Pojmenovává tři základní strachy. Strach ze smrti, strach ze všeho, co nás jakkoliv přesahuje, a strach ze sociální nekompetence. Když se zamyslíme nad většinou sdělení, se kterými se k nám naši volení i nevolení vyvolení a jejich poskokové obracejí, ať již přímo nebo přes média, pak skoro v každém najdeme nějaké to malé „strašeníčko“, tu nemocí, tu něčím ohromným mimo naši moc, například bohem nebo trhem a v neposlední řadě nejsme pořád dost flexibilní, kompetentní a kvalifikovaní, abychom to mohli zvládnout a sloužit bohu trhu a jeho kněžstvu. Jen oni nám mohou naše strachy pomoci překonat, mají v rukách zázračné pilulky, poroučí vetru dešti a usnášejí se o globální teplotě za sto let, a když budeme hodní, odpustí nám v sedmdesáti i to, že nedokážeme salto s vrutem. Platí staré úsloví, že kdo čím zachází, tím také schází. Bohužel to vypadá tak, že s manipulátory, manipulanty a distributory strachu zajde daleko více z nás, než si jsme vůbec schopni uvědomit. Kdyby zašli jen oni, bylo by to zlaté, ale oni nás vezmou sebou.

Když pohlédneme na přehled současných nových strašidel naší společnosti, pak vidíme, že některá se časem zhmotnila a začínají žít vlastním životem. Tento proces zhmotnění má základ v morálním hazardu elit, kterým se líbilo, jak jim některé manipulace přinášejí snadný zisk a neuvědomily si, že v nestřeženém okamžiku jim někdo sebral kouzelný šém a monstra, které ovládaly, se vymkla jejich kontrole, a co horšího, začínají se kontrolovat sama. Nemuseli jsme čekat na matrixy, terminátory a vzpoury strojů, jsme svědky vzpoury našich vlastních mocenských a politicko-mediálních konstruktů. Připomenu nejen notoricky známou Al-Kajdu a v poslední době Islámský stát, ale připomenu i konstrukt barevných revolucí, arabských jar a v neposlední řadě vzpouru konstruktu hazardních hrátek s hypotékami. Ze všech těchto západních mocenských strategií povstaly nejrůznější vzpoury a ohrožení Západu a v poslední době zejména Evropy. Připomenu fízlování a šmírování evropských občanů, údajně pro jejich vlastní bezpečnost, které vyústilo v poznání, že i nejvyšší a nejmocnější šmíráci a fízlové EU jsou šmírování a fízlováni. Je okouzlující sledovat, jak se rozčilují, když zjistili, že ani oni nejsou vyjmuti z osudu, který chystali svým občanům. Měli by si uvědomit, že je to pro jejich vlastní bezpečnost.

Tento článek je uzamčen

Článek mohou odemknout uživatelé s odpovídajícím placeným předplatným, nebo přihlášení uživatelé za Prémiové body PL

Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.

reklama

autor: PV

PhDr. Lubomír Zaorálek byl položen dotaz

Na kolik je pro vás téma bezpečnosti prioritou?

Jak byste k zajištění naší obrany a bezpečnosti přistupovali vy? Chápu dobře, že nejste pro navyšování výdajů na naši obranu? A jak se stavíte k pomoci Ukrajině a díváte se na to, kolik Ukrajinců tu je?

Odpověď na tento dotaz zajímá celkem čtenářů:

Tato diskuse je již dostupná pouze pro předplatitele.

Další články z rubriky

Zdeněk Jemelík: Ze vzpomínek přestárlého potížisty

10:59 Zdeněk Jemelík: Ze vzpomínek přestárlého potížisty

Životní jubileum je příležitostí k vybavování vzpomínek a hodnocení uražené cesty. Když jsme blahopř…