Dovolím si poznámku na klasické téma tragédie Hamlet. Připomeňme si, že na základě velice obskurního svědectví, které přinese z cest se navrátivšímu Hamletovi jakási vidina, potulující se nad ránem po hradbách Elsinoru, dojde na dánském dvoře k hysterii, umně rozpoutané Hamletem. Ten se postupně zdánlivě mění v šílence, skutečně ničícího všechny a všechno. Když se tohoto manipulativního, lehce úchylného vraha a ničitele lidských osudů nepodaří odstranit, dojde k otevřenému střetu, který znamená nejen konec vládnoucí dynastie, ale málem i konec království dánského. Je-li tedy cosi opravdu shnilého v království dánském, je to především Hamlet sám…

Víme přitom jenom to, že Hamletův otec umřel a jeho matka si vzala jeho strýce v čase zřejmě kratším, než bylo obvyklé. Jago je s jednou maurským imigrantem uškrcenou Desdemonou proti Hamletovi jako manipulátor naprostý žabař…

Je zvláštní, že i lidé, kterým jsou tato klasická díla známá, nejsou imunní proti působení hloupé manipulace a pustí si ji pod kůži. Pak jsou lidé masově ochotni slyšet i na to, že okradený člověk je vlastně „osobou zapletenou do krádeže“ a oběť čehokoliv je přirozeně vinna už tím, že „u toho přece byla“.