Nezahánějte Rusko do kouta – tak zní hlavní apel tohoto materiálu, a dlužno říct, že je to argument poměrně častý: země, která nemá co ztratit, přestává být předvídatelná, což o Rusku platí dvojnásob, jelikož předvídatelné není skoro nikdy.  

Podle zmíněného autora je navíc v podmínkách zvýšeného mezinárodního napětí při zavádění jakýchkoli sankcí nutné mít na mysli, že jsou to na jedné straně obyčejní lidé, kteří věci obvykle příliš neovlivní, a na straně druhé moc. Sankce ovšem nakonec obvykle postihnou všechny bez rozdílu.  

Ve zmíněném Německu, kde se tento materiál zrodil, je situace docela zajímavá: všichni si samozřejmě přejí, aby Německo znovu zvítězilo, ale podle průzkumu veřejného mínění, který si objednal tentokrát slavný časopis Stern, 45 % dotazovaných je pro to, aby šampionát byl přenesen někam mimo Rusko, ale stejných 45 % je proti tomu.  

Detlef Esslinger z toho vyvozuje zajímavý závěr: „Jakmile má německé veřejné mínění odpovědět na to, jak se to má s německým vztahem k Rusku, jsou tu v zásadě jen dvě odpovědi, rovnající se názorům vyloženě polárním – buď nezdolné přátelství, anebo přímo pološílené nepřátelství.“  

Stejný autor hned uvádí dvě naprosto protikladná trestná opatření: když se spolková vláda rozhodla nebudovat v Rusku centrum bojové přípravy ruských ozbrojených sil, je to správné, protože toto rozhodnutí je zaměřeno na konkrétní cíl – omezuje možnosti vojenské agrese ruského státu, ale obyvatelstva se nijak nedotýká.  

Zato vzít Rusům světové fotbalové mistrovství, to je jako bychom Rusům řekli: „Abyste tuhle celosvětovou slávu pořádali, si nepřejeme a je nám jedno, co si myslíte o své vládě.“  

A podle Esslingera má toto opatření ještě jednu významnou vadu: proč by Putin v letech 2015 až 2017 šel na nějaké mezinárodně politické kompromisy, když bude vědět, že o pořadatelství zmíněného šampionátu stejně přišel?  

A ještě něco: průzkumy veřejného mínění se samozřejmě provádějí také v Rusku a tam dvě třetiny obyvatelstva mají za to, že viníky ukrajinské krize jsou EU a USA.  

Pro nás to samozřejmě zní přímo divoce, ale podle Detlefa Esslingera to znamená jedno jediné: právě teď by se Rusové, Evropané a Američané měli setkávat co nejčastěji, protože „každý kontakt má cenu už sám o sobě“. S tímhle názorem by se jistě dalo polemizovat, ale ještě rozumnější bude zamyslet se nad ním.