Proces, který dnešním hlasováním vrcholí, je velmi zajímavý. Začínal už v dobách vlády prezidenta Leonida Kučmy a od poloviny 90. let minulého století o jednoznačnou evropskou orientaci usiloval.

Ukrajinci si samozřejmě byli vědomi nevraživých pohledů východního „velkého bratra“ a pokoušeli se, přirozeně neúspěšně, obejít běžný princip začleňování postkomunistických zemí do evropských struktur. Konkrétně to znamenalo, že usilovali o přijetí do EU, aniž by se Ukrajina předtím stala členskou zemí NATO.

Velký zvrat přišel 1. července 2010, kdy prezident Janukovyč podepsal zákon, vytyčující základní milníky ukrajinské zahraniční politiky. Tato právní norma sice není formálním vyhlášením klasické neutrality, ale mluví o tzv. mimoblokovém postavení země, což je prakticky totéž a což vyjadřovalo respekt vůči přání Moskvy, aby se Ukrajina do žádných evropských či jiných mezistátních struktur nezačleňovala – tedy aby v zahraničněpolitickém ohledu zůstala slabá.