Samozřejmě připomněl, že v posledních dnech se hodně spekulovalo o tom, že už není mezi živými. Připustil, že se necítí příliš dobře, ale připisoval to hlavně tomu, že se „nemůže beze smutku dívat, co se v těchto dnech na Ukrajině děje“. 

Předpokládalo se ovšem, kupříkladu v komentáři moskevského listu Vědomosti, že tento politik z historického smetiště se alespoň pokusí přijít s nějakou kompromisní variantou pro současnou situaci, kdy Krym už je týden před příslušným všelidovým hlasováním fakticky anektován Ruskem – kupříkladu že jmenuje sevastopolského primátora Čalého a krymskémo premiéra Aksjonova svými politickými představiteli na Krymu, a dál se bude domáhat toho, aby se plnila dohoda z 21. února. 

Připomeňme, že té bylo dosaženo za asistence tří unijních ministrů zahraničí a hned vzápětí byla rozdupána, protože Majdan ji považoval, mírně řečeno, za příliš kompromisní a, doslova řečeno, za kapitulantskou. Právě proto musel Janukovyč, který se formálně ještě stále považuje za ukrajinského prezidenta, zemi po způsobu poražených afrických diktátorů potupně opustit.