Co je k tomu vede? Nikomu z nich samozřejmě nevidím do hlavy, ale troufnu si říci, že to je hlavně odpor k tomu, co tu bylo předtím. K marasmu nastolenému opoziční smlouvou mezi dvěma hlavními politickými stranami. Ten dosahoval vrcholu kolem roku 2010, kdy v zemi vládla korupce a veřejné peníze se zneužívaly v nebývalé míře. Z toho důvodu tehdy také vznikl například Nadační fond proti korupci a iniciativa Rekonstrukce státu. A také politické hnutí ANO Andreje Babiše, do něhož se zapojila i spousta podnikatelů. Mnoho z nich jistě s čestným úmyslem angažovat se při nápravě poměrů, které tu vládly.
Je tu ale jeden veliký háček. Podstata onoho marasmu spočívá hlavně v silném propojení politiky a byznysu. Nejde jen o problém naší země, vidíme ho i v jiných zemích. Stát a jeho instituce rozdělují stále více peněz, a je proto stále výhodnější být v blízkosti politiků, či být přímo jedním z nich. Obhajoba nebo spíše výmluva, že být jedním z nich je lepší, protože ti první to dělají skrytě a na mne je vidět, neobstojí. A to i proto, že v dnešní době selhává klíčový kontrolní mechanismus. Tím jsou nezávislá média. V minulosti je vlastnili „cizáci“, kterým šlo jen o výdělek, a do politiky nezasahovali. Dnes už sdělovací prostředky zdaleka tolik nevydělávají, spíše ekonomicky balancují na hraně, ale vlastní je „naši“ - lidé s podnikatelskými aktivitami v naší zemi a s vlivem na českou politiku. A aby toho nebylo málo, tak tady máme prezidenta dolních deseti miliónů občanů. Ti by se samozřejmě všichni na Zemanovou audienci u čínského prezidenta nevešli, tak je tam zastupuje Petr Kellner.

Tento článek je uzamčen
Článek mohou odemknout uživatelé s odpovídajícím placeným předplatným, nebo přihlášení uživatelé za Prémiové body PLPřidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: PV