To vše zcela bez ohledu na jejich odbornou kvalifikaci. Orgány, které mají ze zákona kontrolovat činnost managementu a dohlížet na hospodaření podniku, tak hrají roli jakýchsi lavic pro politické náhradníky. Ovšem lavic, bohatě vypolstrovaných penězi daňových poplatníků.

Teprve teď, když policie obvinila z korupce tři takto pacifikované „buřiče“ z poslaneckého klubu ODS, se snad blýská na lepší časy. Na časy, kdy si ani ve státních podnicích už nebudou moci manažéři dělat, co chtějí s vědomím, že rizika za ně nese státní pokladna a dozorčí rada stejně neví, která bije.

Kdo tvrdí, že jsou politické trafiky na účet státu běžnou součástí politiky všude na světě, mýlí se. Někde k tomu dokonce nepotřebují ani zákony, protože stačí soudnost a zdravý rozum. Jinde je nutné použít paragrafy. To byl i případ předválečného Československa, jehož parlament schválil v roce 1924, po odhalení korupčního skandálu v senátu i ve vládě, tzv. „zákon o inkompatibilitě“. Ten stanovil, co všechno je neslučitelné s poslaneckým mandátem, aby byl zaručen nezávislý výkon státní moci. Patřilo tam i členství v představenstvu a dozorčích orgánech firem, a to nejen státních nebo polostátních, ale všech, které se, jak to v zákoně stálo, „zabývají činností výdělkovou“.

Není těžké uhodnout, proč se žádná vláda, ale ani opozice, za celých těch dvacet let, co existuje ČR, v tomto ohledu neinspirovala u svých předchůdců. Současný stav jim všem vyhovuje dokonale. „Normální“, jak se snaží veřejnosti namluvit, to ale rozhodně není. 

Komentář zazněl v pořadu Českého rozhlasu Plus Názory a argumenty  Publikováno se souhlasem vydavatele