Dlužno dodat, že na rozdíl například od Zemanovy „akce čisté ruce“, která se v roce 1998 ukázala být jen předvolební bublinou, může si vláda Petra Nečase, ač na vlastním korupčním jednání nakonec ztroskotala, přece jen něco připsat k dobru. Konkrétně zákony o veřejných zakázkách a o anonymních akciích. Podstaty problému s korupcí se tím ale nedotkla.

Ta totiž spočívá v tom, že v průběhu let přestala korupce parazitovat na systému a stala se jeho součástí. Obálky a všimné nejsou už podstatné. Dneska ovlivňuje korupce i formulování pravidel, která vznikají na politické rovině. Do zákonů se tak prostřednictvím lobbyistů a advokátních kanceláří dostávají čas od času i paragrafy, legalizující to, co ještě včera bylo nelegální. Nejde přitom o žádný zanedbatelný problém: Podle střízlivých odhadů stojí systémová korupce Českou republiku víc než 60 miliard ročně, což jsou skoro dvě třetiny ročního schodku státního rozpočtu.