Ne proto, že by snad neuměli dát dohromady zákony a nařízení, které by měly jakž takž hlavu a patu. Ale proto, že je pro samé politikaření, korupční aféry a vzájemné podrazy nedokážou dotáhnout do konce tak, aby mohly začít platit. Děje se to už dlouhou řadu let.

Jen dvakrát za celé dvacetiletí existence ČR se totiž podařilo zdejším vládám vládnout pod jedním ministerským předsedou po celé funkční období. Nové karty v předčasných volbách přitom voliči za celou tu dobu rozdali jen jednou jedinkrát. Ve zbývajících dvanácti letech se přesto u kormidla vystřídalo šéfů vlád hned devět, a to nezřídka včetně ministrů. Přeborníkem v soustavném obměňování svého týmu byl Petr Nečas, jehož ministři se za tři roky jeho vlády střídali jak figurky na orloji. Ve svých křeslech se obvykle ani nestačili rozkoukat. V kombinaci s absencí kvalifikované státní správy, která by byla na ministerstvech a v parlamentu garantem profesionální kontinuity, to má pro stabilitu státu dost katastrofální důsledky. Ve sněmovně teď leží například přes dvě stovky zákonů, které, pokud o nich poslanci nerozhodnou ještě v tomto volebním období, doslova „spadnou pod stůl“, protože by musely absolvovat celý legislativní proces znovu.

Jak může Rusnokova vláda zabránit, aby je nynější sněmovna stojedničkovou většinou prosadila, už předvedla ministryně spravedlnosti, když nechala z parlamentu stáhnout urgentní zákon o státním zastupitelství s tím, že ho musí vylepšit. V sázce je ale teď i osud celé řady doprovodných zákonů, bez nichž nemůže začít od příštího ledna platit nový občanský zákoník. A na schválení čeká i novela, posilující pravomoci Nejvyššího kontrolního úřadu, nebo dávno splatný zákon o financování politických stran, který šel „pod stůl“ kvůli zablokované sněmovně už v roce 2010. A odklady si nemůže dovolit ani rozhodnutí o tom, jak profesionalizovat státní správu, protože na tom závisí čerpání evropských dotací od roku 2014.

Účet za kvalitu práce zdejších zákonodárců dostaneme bohužel my všichni, a to brzy: už na konci roku budeme například vědět, jak ČR dokázala využít miliardy, které měla z Bruselu k dispozici v plynulých pěti letech. Jasné je předem, že to bude smutná bilance. 

Komentář zazněl v pořadu Českého rozhlasu Plus Názory a argumenty. Publikováno se souhlasem vydavatele.