Ne proto, že by snad neuměli dát dohromady zákony a nařízení, které by měly jakž takž hlavu a patu. Ale proto, že je pro samé politikaření, korupční aféry a vzájemné podrazy nedokážou dotáhnout do konce tak, aby mohly začít platit. Děje se to už dlouhou řadu let.

Jen dvakrát za celé dvacetiletí existence ČR se totiž podařilo zdejším vládám vládnout pod jedním ministerským předsedou po celé funkční období. Nové karty v předčasných volbách přitom voliči za celou tu dobu rozdali jen jednou jedinkrát. Ve zbývajících dvanácti letech se přesto u kormidla vystřídalo šéfů vlád hned devět, a to nezřídka včetně ministrů. Přeborníkem v soustavném obměňování svého týmu byl Petr Nečas, jehož ministři se za tři roky jeho vlády střídali jak figurky na orloji. Ve svých křeslech se obvykle ani nestačili rozkoukat. V kombinaci s absencí kvalifikované státní správy, která by byla na ministerstvech a v parlamentu garantem profesionální kontinuity, to má pro stabilitu státu dost katastrofální důsledky. Ve sněmovně teď leží například přes dvě stovky zákonů, které, pokud o nich poslanci nerozhodnou ještě v tomto volebním období, doslova „spadnou pod stůl“, protože by musely absolvovat celý legislativní proces znovu.