Tedy jakási „kuchařka“, podle níž se při přímé volbě bude konkrétně postupovat. Že by to tak mělo být, vědí i zákonodárci. Zároveň ale vědí, že se to tak v ČR neděje prakticky nikdy.
A tak i teď, zatímco kandidátů na úřad prezidenta utěšeně přibývá, jejich týmy tápou, co bude dál. Nevyjasněná je především procedura sběru oněch 50.000 podpisů, které potřebují kandidáti, pokud nebudou mít podporu parlamentních stran.
Návrh prováděcího zákona jde sice v těchto dnech z ministerstva vnitra do vlády, ale pokud se má prezident volit přímo už za rok, tak se tam dlouho neohřeje. Musí totiž vstoupit v platnost nejpozději 1. října. Což znamená, že nebude ani čas, aby ke znění, které projde ve sněmovně, připojoval senát pozměňovací návrhy a vracel zákon do sněmovny. Poslancům a senátorům, pokud nechtějí přímou volbu prezidenta zhatit, tedy zase jednou nezbude, než aby pro zákonnou předlohu zvedli ruku podle toho, jak jim to doporučí jejich kluby.
V tom ovšem mají zákonodárci bohatou praxi. Legislativní proces má sice svá pravidla a teoreticky by návrhy zákonů, putujících z vlády do parlamentu, měly být věcně v pořádku. To znamená, že by jim měla předcházet podrobná analýza právního a skutkového stavu včetně hodnocení jejich dopadů, a také jejich souladu s nálezy Ústavního soudu, s mezinárodními smlouvami a s evropským právem. Rovněž by měly projít připomínkovým řízením, které předkladatel musí zohlednit. A také na zasedání vlády by se o nich měla vést před schválením diskuse. Otázka ale je, zda a jak se u nás všechny tyhle procedury dodržují.
Ve svém protikorupčním sborníku se členové Národní ekonomické rady vlády ptají, jaký mechanismus zaručuje v té nekonečné legislativní smršti, že se kromě legitimních politických názorů nepromítají do zákonodárného procesu také zájmy lobbistů. A docházejí k závěru, že formálně žádný takový mechanismus neexistuje a že je zákonodárný proces zranitelný už během přípravy návrhů zákonů. Praxe přípravy zákonů se podle členů NERVu mění k horšímu, protože místo aby se věcný záměr zákona posílal k připomínkování organizacím či profesním sdružením, kterých se změna týká, je nynější praxe v některých případech taková, že „návrh novely nebo dokonce celého zákona píše v režimu naprostého utajení kdosi neznámý na ministerstvu“.
Pak je návrh zákona uvolněn pro externí připomínkovací řízení, ovšem s upozorněním, že námitky se smějí týkat jen určitých paragrafů, ale nikoliv celého textu. Tak se může stát, konstatuje sborník NERVu, že vláda dostane na stůl návrh důležitého zákona, který nebyl konzultován s odbornou veřejností a obsahuje základní nedostatky nebo i systémové chyby. A zřejmě čistě náhodou, „tento návrh jako by byl šit na míru třem nebo čtyřem firmám v daném odvětví. Naopak není výhodný pro nikoho jiného, zejména ne pro ty, kterých se týká především – pro občany“. Zda je za tím záměr nebo neschopnost, nechávají autoři sborníku otevřeno.
Publikováno se svolením vydavatele.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: rozhlas.cz
