Aby se vedle komunistické strany směly jako nezávislé síly profilovat a poměry ve státě utvářet nejen politické strany, odsouzené po osmačtyřicátém k roli nesvéprávných statistů v Národní frontě, ale také další složky společnosti. O atmosféře, která přitom panovala, svědčí ovšem výmluvně skutečnost, že si ze samé hrůzy z Moskvy dávaly de facto krycí jména: místo aby se proklamovaly jako politické strany, vystupovaly jako spolky či kluby. 

Největší a nejznámější z nich měl tak v názvu i evidentní protimluv: říkal si Klub angažovaných nestraníků. Bdělé soudruhy v Kremlu to ovšem nezmátlo a 21. srpna 1968 tuhle odbrzděnou tramvaj, řítící se ke svobodě a demokracii, zastavili násilím. Koncem 80. let ji pak v Moskvě odbrzdil sám Gorbačov a záhy se ukázalo, že to Sovětský svaz nepřežil.

Nepřežilo to ovšem ani Československo. Zdejší parlament tak nyní jedná o svém dalším osudu v roce, kdy je samostatné České republice právě dvacet let.