Ta nejpodstatnější ingredience se ovšem změnila zásadně: dnešní oficiální struktury už jiné názory nepotlačují. Zato je ale místo demokratické diskuse a hledání konsenzu bohorovně ignorují.

Jak uvedl předseda německého svazu ochrany přírody Hubert Weiger, pravidelná výměna informací, dojednaná mezi bavorským a českým ministrem životního prostředí v rámci úsilí o evropské pásmo chráněné přírody, táhnoucí se od severu na jih kontinentu, jehož těžištěm má být území šumavského a bavorského národního parku, se nekoná už rok, protože český ministr životního prostředí Chalupa údajně „nemá na schůzku čas“. Po zdejší výměně vlády v roce 2010 stagnuje i dříve dobrá přeshraniční spolupráce obou parků. Od oboustranných závazků z roku 1999 a 2005, o nichž premiér Nečas svůj bavorský protějšek několikrát ujistil, že je jeho vláda bude dodržovat, česká strana ve skutečnosti obsahově ustupuje: Chalupův návrh zákona o NP Šumava hodlá bezzásahové území na české straně de facto zmenšit, protože zákaz kácet kůrovcem napadené stromy má platit už jen na 22 procentech rozlohy parku, zatímco při předloňském kácení za ředitele Stráského bylo přísně chráněných ještě 26 procent jeho plochy.

Kromě toho už nemá být rozvoj turistiky podřízen ochraně přírody a v návrhu chybí i pravidla, jimiž by se měly řídit v NP nové stavby. S výhledem do roku 2057 by se divočina měla na Šumavě sice podle Chalupova plánu rozrůst na 35 procent NP - ovšem Česko se už před jedenácti lety zavázalo rozšířit ji na polovinu, a to do roku 2030. Pokud bude zákon v současné podobě přijat, hrozí Šumavě vyškrtnutí ze seznamu mezinárodně uznávaných parků.