Má to být, jak se shodují jeho akademičtí kolegové i většina politiků, na slovo vzatý odborník, který školství opravdu rozumí. Dodejme, že je zřejmě i docela šikovný manažer, protože brněnská univerzita se pod jeho sedmiletým vedením ve funkci rektora dokázala odpoutat od závislosti na státních dotacích a slušně vydělávat, a to na české poměry dosti příkladným spojením výzkumu s praxí. Dobře si vedla také v získávání nejen evropských dotací, ale i kontaktů se zahraničními vědeckými pracovišti.

Především ale bývalý rektor Fiala ovládá umění, které je na vrcholové politické scéně v dnešní ČR evidentně ceněno vůbec nejvíc: své politické názory si totiž nynější ministr nechává důsledně pro sebe. Získal si tím jak premiéra Nečase, tak prezidenta Klause. Na rozdíl od svého universitního kolegy a rovněž někdejšího rektora Jiřího Zlatušky, jehož chtěli svého času na ministerstvo školství dosadit zelení. K čemuž ovšem tehdy nedošlo, jelikož se Zlatuška netajil svou averzí vůči ODS.

Jak se má nestranický odborník s aspirací na vysokou politickou funkci ve zdejším prostředí správě chovat, předvedl Jan Fischer ve funkci premiéra. Jeho politické mimikry byly a jsou tak brilantní, že ho napříště možná vynesou až na Hrad. Získal si tím totiž, jak vidno z průzkumů, dost značnou část zdejší veřejnosti.