Ve snaze ho vylepšit, pokusili se totiž senátoři vnést do něj povinnost rozkrýt vlastnické struktury jak uchazečů o veřejné zakázky, tak i všech jejich subdodavatelů, a to ještě do tří let po ukončení zakázky.
Za správnost těchto údajů měla odpovídat vítězná firma, a pokud by některý z jejích dodavatelů nahradil úřední dokument o svých majitelích jen čestným prohlášením, pak by měl povinnost informovat alespoň o číslech účtů, na které jsou vypláceny dividendy.
V principu to nebyl špatný nápad: tímto způsobem by se nejspíš rozkrylo, v jakých kapsách peníze z veřejných zakázek ve skutečnosti končí. Jenže legislativní postup, jakým to senát technicky provedl, by prý vnesl do zákona jen chaos a v reálu by ho zablokoval. Aby tudíž poslanci senátory přehlasovali a schválili zákon o veřejných zakázkách alespoň v původní, byť nedokonalé verzi, za to se nakonec přimlouval i ředitel Transparency International David Ondráčka.
Výsledkem ovšem je, že sotva byl zákon schválen, už se diskutuje o jeho novele. Mluví o tom nejen sociálně demokratická opozice, ale i některé protikorupční iniciativy. Ministr spravedlnosti sice zdůrazňuje, že transparentnost vlastnictví firem není důležitá jen u veřejných zakázek, nýbrž generelně, takže ji bude řešit zvláštní zákon, který se na ministerstvu spravedlnosti připravuje. Podle protikorupčních iniciativ se ale bude v tomto případě jednat o soukromoprávní normu, která nemůže firmám nařídit, aby svou vlastnickou strukturu rozkryly.
Faktem na druhé straně je, že i když čerstvě schválený zákon evidentně neřeší to nejpodstatnější, totiž kde peníze z veřejných zakázek vlastně končí, pár změn k lepšímu přece jen obsahuje: o zakázky se například bude muset soutěžit už od jednoho milionu, zadávací dokumentace bude veřejná a zveřejňovat se bude muset i smlouva a konečná cena, aby se předešlo různým dodatkům a skrytému zvyšování nákladů. A mimo jiné nebude napříště ani možné zužovat výběr uchazečů pomocí losování. Dodnes totiž policie vyšetřuje řadu konkrétních případů, podezřelých z manipulací tak, aby při nich byl „vylosován“ předem určený kandidát.
Zajímavé v této souvislosti je, že se leckde, zřejmě ještě rychle předtím, než začne v dubnu nový zákon platit, losuje jak o život. Na radnici v Lovosicích, jak vyplývá z článku v Litoměřickém deníku, se například teď chystají omezit losem počet firem, které se přihlásily do veřejné soutěže na zakázku o údržbu městské zeleně. A to přes skutečnost, že se jim těch firem přihlásilo všeho všudy deset a vylosováním by se jich do finále mělo dostat sedm. Proč nemohou podat nabídku do soutěže rovnou všechny, je ve hvězdách: nejspíš proto, že na radnici už vznikla na omezení počtu zájemců extra komise.
Losování je oblíbené také v ústeckém kraji. Tam bylo například touhle metodou vybráno z 22 zájemců pět firem, ucházejících se o stavbu nových úseků labské cyklostezky. Vítěz tendru už byl vybrán – a postaví necelých 17 kilometrů za bezmála 200 milionů korun. Prý kvůli náročnosti terénu.
Nechme teď stranou úvahy o tom, nakolik to opravňuje náklady dvanácti milionů na kilometr cyklostezky: podstatnější je, že napříště už se losovat nebude nikde. Pokud je ovšem tohle jeden z hlavních protikorupčních „výdobytků“ nového zákona o veřejných zakázkách, je to na ty dva roky, co se na něm údajně pracovalo, spíš chabý výsledek.
Publikováno se souhlasem vydavatele.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: rozhlas.cz
