Po čtyřech desetiletích komunistické segregace tzv. hendikepované populace od té údajně zdravé, a po dalších pětadvaceti letech pokusů tohle předpotopní dědictví překonat, protože hazarduje s lidským kapitálem, prohlásí Miloš Zeman zčista jasna, že je proti inkluzivnímu školství, protože děti jsou prý „nejšťastnější v rovnocenných komunitách“. 

Není těžké si představit, jak by to vzhledem k tomu, že psychiatři už dneska vymysleli pro kdejaké zlobivé dítě diagnózu, s budoucími prvňáčky asi dopadlo, kdyby bylo po jeho. 

Naštěstí pro ně po jeho nebude. Jen se opět, jako od začátku Zemanova prezidentování, bude zdejší veřejná debata pár dnů neplodně točit kolem jeho osoby. Mimochodem, i tu dovedou psychiatři už dávno zařadit do katalogu diagnóz.