Což nepřekvapuje, zvlášť když zmíněný návrh není spojen s žádnou vyhlídkou na dotace z Bruselu. Místo toho pouze apeluje na jednotlivé vlády, aby odvrátily katastrofu v podobě „ztracené generace“. A to například systémem daňových úlev pro ty podniky, které mladé lidi zaměstnají. V evropském průměru je totiž momentálně bez práce už skoro každý čtvrtý mladý člověk. Což je ve srovnání s průměrem nezaměstnanosti ve všech věkových kategoriích zhruba dvojnásobek.
Čísla z ČR se sice pohybují těsně pod touto průměrnou hranicí, alarmující nicméně je, že nezaměstnanost mezi zdejší mládeží roste. Oproti loňsku například o další 3 procenta na současných skoro 21 procent. Přesto tu mezi politiky převažuje názor, že zásahy do pracovního trhu jsou výmyslem bruselských byrokratů a nic neřeší. Takže se tady kromě pár z Evropy financovaných projektů, které mají mladé lidi motivovat a vysvětlit jim, jak důležitá je praxe, tady pro jistotu nedělá nic.
Týdeník Prager Zeitung upozorňuje v této souvislosti na studii EuroStatu, podle níž činí státní výdaje na impulsy, ovlivňující pracovní trh, v ČR něco málo přes půl procenta HDP. V Německu, kde je nezaměstnanost mládeže mezi státy EU s osmi procenty nejnižší, jsou tyto výdaje vyšší pětkrát.
Mnohem podstatnější ovšem je, že si například německé firmy, které podnikají v ČR, už léta soustavně stěžují na špatnou kvalitu zdejšího vzdělávacího systému: jestliže byly po roce 1989 v Česku pracovní síly levné a kvalifikované, neplatí dneska ani jedno, ani druhé. To první se dalo čekat. To druhé je alarmující, protože se to týká profesních osudů tisíců mladých lidí. Ty totiž zdejší systém středního odborného školství nedokáže připravit na to, co je v budoucím zaměstnání čeká. Takže zatímco z odborných škol vychází kvůli nezájmu o dělnické profese stále méně absolventů a zaměstnavatelé si stěžují, že nemohou sehnat kvalifikované lidi, je každý pátý učeň déle než půl roku po vyučení bez práce. A například do stavebnictví jich ze tří nastoupí nakonec jen dva.
Východisko vidí němečtí, ale i rakouští podnikatelé v užším propojení teorie a praxe. Což si ovšem dneska už přeje i většina středních odborných škol a také se o to snaží. Kromě partnerských firem, ve kterých by učni mohli vykonávat praxe, chybí ovšem středním odborným školám i kvalifikovaní učitelé a finance na investice a na moderní učební pomůcky. Jinými slovy, školám je často jasné, že své studenty připravují místo na moderní pracovní proces spíš na život v dávno zaniklé technologické rezervaci.
Aby se to změnilo, je ovšem nezbytné, aby vláda nejdřív nastavila jasná pravidla spolupráce vzdělávacích institucí s hospodářskou sférou. Jsou nutné legislativní změny, které by upravovaly vzájemné vztahy mezi školami, firmami a žáky. Zatím to totiž vypadá tak, že stát hází problém na kraje, kam střední odborné školy převedl.
Zatímco se o byrokratických zásazích do pracovního trhu dá diskutovat, o efektivním vzdělávacím systému to neplatí. Ten buď je, nebo není. Nastavit pro něj podmínky ale musejí politici. Nikdo jiný to za ně udělat nemůže!
Komentář zazněl v pořadu Českého rozhlasu 6 Názory a argumenty Publikováno se souhlasem vydavatele
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: rozhlas.cz
