Způsob komunikace jednotlivých politiků se výrazně liší. Zatímco část z nich odpovídá na položené otázky věcně, jiní mají silný sklon používat emocionálně nabité výrazy. K určení této tendence byly použity odpovědi premiérů na ústní interpelace v poslanecké sněmovně. Jednalo se tedy o situaci, kdy se všichni nacházeli ve srovnatelných podmínkách a kdy byli nuceni mluvit spatra. Frekvence používání emocionálních výrazů je zřejmá z tabulky. Vyhledávány byly výrazy z těchto sedmi kategorií:
1. Agresivita (nenávist k jiným názorovým skupinám): výrazy jako zmanipulovaný, odporný, přisluhovač, zlovolný atd.
2. Prodej iluzí (vzhlížení k „vyšším“ ideálům): svoboda, příroda, národ, spása atd.
3. Dogmatismus: výrazy jako naprosto, rozhodně, všichni, absolutní atd.
4. Zaštiťování se kolektivem: zájmena my a oni v 1. pádu.
5. Ideologické myšlení: slova končící na -ismus, -ista, -istka, -istický.
6. Dramatizace (přibarvování textu): boj, krev, smrt, strach atd.
7. Používání symbolů: symbol, vlajka, přísaha atd.
Počty nalezených výrazů podle jednotlivých kategorií na 10 000 slov:
