Když po svém návratu domů obdarovala svými medailemi čtyři přední československé politiky (Svobodu, Dubčeka, Černíka, Smrkovského), kteří se tak trochu hlásili k jejímu úspěchu, a bylo to už po podpisu moskevských protokolů, nenašel se snad nikdo, kdo by jí to vyčítal. Všichni věděli, že to je významné politické gesto, stejně jako když odmítla odvolat svůj podpis pod Vaculíkovou „jarní“ výzvou 2000 slov. I o té si někteří mysleli, že neodpovídala politickému dění, ale chápali ji jako symbol podpory „pražského jara“.

Věra Čáslavská se ještě v Mexiku provdala za Josefa Odložila a její soukromý život se začal proplétat s jejími občanskými postoji a reflexemi politických událostí. Tak jako se jí stával i osobní život složitější, tak také po skončení své sportovní kariéry musela hledat svoje místo v době, kterou Ivan Sviták nazval „abnormalizací“. Ani tehdy si ale „abnormalizátoři“ nedovolili ji kacířovat a snažili se, někdy až netaktním způsobem, využívat její dobré pověsti.