Myslím tím, patříš-li do půli lidstva lidsky myslící i cítící, či do půli druhé, opačné, a nejspíš i stejně početné? Že jsi o tomhle nikdy neuvažoval, protože je ti jasné, že vždycky a za všech okolností myslíš i cítíš lidsky? Dobrá. Dám ti k přečtení úryvek ze světoznámé knihy Jeroma Klapky Jeroma „Tři muži v člunu o psu nemluvě“ a pak se tě na něco zeptám. Teď tedy ten úryvek, popisující situaci, kdy tři kamarádi, nacházející se právě v člunu a v proudu řeky Temže, hledají na břehu místo k přespání, ale všude nacházejí jen území s nápisem Private a pro ně tedy (jako pro cizí), místa nepřístupná. A teď už ten J.K. Jerome:
„Sobectví majitelů pobřežních pozemků rok od roku roste. Nejraději by uzavřeli celou Temži. Zatlučou do dna kůly a od jednoho břehu k druhému natáhnou řetězy a na každý strom přitlučou obrovskou tabuli s výstrahou. Pohled na tyto výstrahy probouzí v mém nitru všechny zlé pudy. Zmocní se mě touha strhnout je a otloukat je o hlavu toho, kdo je vyvěsil, tak dlouho, až ho zabiju. Potom bych ho pochoval a tu tabuli bych mu položil na hrob jako náhrobní kámen.
Zminil jsem se o těchto svých pocitech Harrisovi a ten prohlásil, že jeho pocity jsou ještě horší. Nejen že by chtěl zabít toho, kdo ty tabule dal vyvěsit, ale měl by chuť povraždit celou jeho rodinu, všechny přátele a příbuzné a potom by mu podpálil dům...Patřilo by jim to.“
A teď tedy ona slíbená otázka: Myslíš si spolu s Harrisem, že by jim to skutečně patřilo? Anebo naprosto chápeš vlastníky pobřežních pozemků, kteří považují za správné a přirozené, že jim (a jenom jim), patří kus břehu anglické řeky Temže, protože oni si jej přece koupili?
Už sis sám pro sebe odpověděl a já budu v dotazech pokračovat, aby sis své místo mezi shora uvedenými dvěma polovinami lidstva ještě víc ujasnil. A bude to zase o břehu a vodě.

Tento článek je uzamčen
Článek mohou odemknout uživatelé s odpovídajícím placeným předplatným, nebo přihlášení uživatelé za Prémiové body PLPřidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: PV