Pomiňme, že už sám tento systém byl pochybný vzhledem k tomu, že moderátor svým výběrem otázek pro jednotlivé kandidáty mohl vyznění debaty výrazně ovlivňovat tím, že kandidátům svému srdci blízkým pokládal otázky jednoduché, na které bylo též jednoduché a snadné odpovídat, kdežto kandidátům, které pokládal za své pokrevní nepřátele, pokládal otázky nabízející možnost, že se do nich kandidáti tak říkajíc zamotají – a moderátorovi se tak otevře možnost jejich výklad rázně ukončit vyřčením svého mene tekel. Čili varováním: pozor, tenhle pán či paní mají myšlenky neurovnané: ČILI NEVOLIT!

Ovšem vrcholem tohoto moderátorova způsobu vedení debaty pak bylo, když po položení své otázky a po prvních slovech odpovědi osloveného tohoto přerušil a nenechal ho v řeči pokračovat. Což se stalo v případě oslovení Marty Semelové z KSČM, která dostala otázku, zda souhlasí s názorem, že Rusko protiprávně okupovalo Krym. Možná moderátor očekával, že oslovená poslankyně zaváhá, nebude okamžitě vědět, jak nejlépe odpovědět, čímž prokáže svou nezpůsobilost, ale tentokrát se přepočítal. Poslankyně Semelová okamžitě a pevným hlasem odpovídala, že podle Krymské ústavy z roku 1992 měli a mají občané Krymu kdykoli možnost vyslovit se v referendu, zda chtějí patřit k Ukrajině či Rusku. Čili že se na Krymu nic jiného nestalo než to, že se tam tato možnost uplatnila.