Tuhle idylu už dávno odnesl čas a dnes mi televizor zabírá prostor obýváku jen proto, abych si jej dvakrát či třikrát denně zapnul s nadějí, že když se hvězdy na obloze seřadí do zvlášť výhodného postavení, narazím možná na pořad, z něhož, jak sláma z bot sedláka tentokrát lež a propaganda nevykoukne.

Na tuhle mimořádnou příležitost jsem narazil zrovna dnes v 9.30 na Dvojce ČT. Šlo o pořad Krásy evropského pobřeží: Vzpomínka na Normandii.

Pln naděje, že tohle by se snad bez obvyklých lži mohlo obejít, jsem se zabořil hlouběji do ušáku a koukal na pozůstatky obrovského umělého betonového přístavu, které ve vodách normandského pobřeží zůstaly ležet v písku a vodě až do dnešního dne, a k tomuto obrazu jsem slyšel tato slova: „ Tento umělý přístav bylo tedy nutno vybudovat, aby se od něj mohla začít osvobozovat Evropa od nacizmu“.