Tento stav mé duše trval až do pondělního večera posledního dne října, kdy jsem se přímo z Babišových úst  na ČT dověděl, že má ve své budoucí vládě připravenu jednu změnu. A to tu, že dosavadní ministr obrany vlády Sobotkovy, Martin Stropnický, bude nejpravděpodobněji ve vládě jeho, Babišově, ministrem zahraničí.

Skutečně jsem v okamžiku, kdy jsem si tohle vyslechl, zalapal po dechu. Probohasvatého, to zde je česká politika skutečně jenom proto, aby jednomu herci, hnanému běsy jeho neukojitelné ctižádosti a domýšlivosti, poskytovala arénu k rekordnímu běhu skrze všechna česká ministerstva? Vždyť ten pán už byl ministrem kultury (ve vládě Tošovského), je stále ještě ministrem obrany ve  stávající vládě Sobotkově, a teď si tedy panu Babišovi řekl i o ministerstvo zahraničí? To spolu s manželkou skutečně sedí doma nad seznamem českých ministerstvech, zatrhává si ta už dosažená a otazníky klade za ta, která k němu jako slušní psíci teprve přiběhnou? Anebo po ministerstvu zahraničí trůní ten otazník už jen u dvou  úřadů? A to u premiérského a prezidentského? A teprve pak, až skolí i je a nebude snad ještě šilhat po teplém místečku v EU a NATO, usedne tenhle chorobný žádostivec k sepsání svých vzpomínek s názvem: Uměl jsem zkrátka odhadovat směr větru?