Byl zde už počátků našeho státu, kdy se proti Masarykovi srotili agrárníci, nenárodní šlechta, klerikálové, komunisté a sudetští Němci. Do ilegality odešel Masarykův lid za německé okupace, zmátořil se až ve třech letech po ní, a do ilegality se nuceně odebral znovu v době totality komunistické. Vyšel z ní až po sametu 1989 s nepřáteli už pozměněného druhu, než byl původní prvorepublikový. Agrárníci, nenárodní šlechta, klerikálové a nikoliv už sudetští Němci, ale jejich čeští nohsledi, utvořili jakousi alianci masarykovských nepřátel s Havlem a Schwarzebergem coby  jejími představiteli nejtypičtějšími, zatímco komunisté přešli de facto na stranu Masarykova lidu.

Ale byla zde i důležitá obměna další: svět kolem nás, resp. ta část světa, do které nás po sametu prezident Havel zavedl, byla stokrát přátelštější vůči protimasarykovské alianci, než vůči Masarykově lidu. Navíc měla i peníze a též díky jim přešla téměř všechna naše média do rukou protimasarykovské aliance - a Masarykův lid se proti ní ocitl bezbranný s výjimkou jediného. Na jeho straně zůstala pravda. Jenže bez přístupu k médiím nebylo jak tuto pravdu lidu sdělovat – a pravda tak dál pokračovala v cestě ke svému pomalému, ale o to jistějšímu zániku, s nímž se samozřejmě pojilo i defititivní vymizení Masarykova lidu.

A jako se v hodinách nejtragičtějších zrodil zázrak na Marně či u Stalingradu, zrodil se tehdy i zázrak zrodu internetu. Natolik dostupného, že si jej dokázali pořídit i ti nejposlednější z družiny Masarykovy. Vše předtím jim bylo odepřeno, tisk, rozhlas a televize – a teď se před nimi objevilo médium, u něhož nestál nikdo, žádný úřad, který by jim do něj zakazoval vstoupit - a oni do něj tedy vstoupili. Stvořili weby, oslavující vše, co nemohli dříve oslavovat, a sdělující lidem pravdu, která jim dříve sdělována být nemohla.