I slaboduší ovšem chápou, že ona česká technika nepojede sama, ale budou ji obsluhovat čeští vojáci, kteří ji ve společné koloně s mloky dopraví až k hranicím Ruské federace do Pobaltí, odkud budou společně s mloky ukazovat směrem k lidem Ruska své svaly. Takže podle úsloví, že kdo s vlky žije, s vlky vyje, dojde v Pobaltí poprvé k našemu společnému vystoupení a spojení s armádou, která svou expanzívností a nutkáním rozlézat se do všech koutů zeměkoule, dalece překonává představu, jakou měl o expanzívností náš slavný spisovatel Karel Čapek, když s úmyslem zobrazit ji v co nejodpudivější formě, sepisoval svou knížku Mloci.

Ale nám to nevadí, nevadí to ani vládě, která naši účast v Úděru šavlí schválila, jedeme se supermloky a jsme už od nich skoro k nerozeznání. Jedeme s nimi vesele i s chutí a s veškerým klidem i proti Karlu Čapkovi, proti Husovi i proti Masarykovi, proti všemu zplesnivělému humanizmu a demokracii. Vždyť jsou-li tihle už supermloci usazeni v tisících základnách po celém světě, sedíme tam s nimi vlastně už dnes tak trošku i my. Tak trošku jsme s nimi ve 179 základnách v Německu, ve 109 základnách v Japonsku, v 85 základnách v Jižní Koreji, a celkově jsme s nimi v tisících a nespočítatelných (a proto asi nezveřejněných) základnách v 74 zemích světa.

No řekněte, není to nádherný, povznášející pocit?

Publikováno se souhlasem vydavatele