Zásada, že neznalost zákona neomlouvá (ignorantia juris non excusat), patří k právním principům již od doby římské říše. Je však otázkou, zda předpokládaná znalost není zaměňována za jeho - v dnešní internetové době - dostupnost. Dostupnost lze totiž stěží pojímat jako znalost.

Náš právní řád je nepřehledný a nabobtnalý. Troufám si říci, že se v něm už nevyznají ani právníci. Ve Sbírce zákonů bylo ke konci února letošního roku platných celkem 8.427 právních předpisů, z toho 3.032 zákonů a 5.395 nařízení vlády a vyhlášek ministerstev a dalších ústředních orgánů. Legislativní počiny (spíše se nabízí označení "legislativní šílenství") nabírá na obrátky - jen v období 2010 - 2019 jde o 779 platných zákonů a 1.940 nařízení vlády a vyhlášek ministerstev a dalších ústředních orgánů. K tomu přidejme mezinárodní smlouvy a předpisy EU a (podle odhadu Ministerstva vnitra) asi 100.000 obecně závazných vyhlášek a nařízení obcí, krajů a hl. města Prahy. Funguje jakýsi "filatelistický zákon" - veškerý život je právo nebo maximálně sbírání známek (omluva filatelistům). Přijměme zákon a problém se tím vyřeší (kůrovec z našich lesů zmizí apod.). Stejnou logikou se ale dá říci, že za neřešení problému (za přemnožení kůrovce apod.) mohou naši poslanci a senátoři, protože k tomu nepřijali zákon.

V minulém volebním období Poslanecké sněmovny (2013-2017) bylo přijato 653 zákonů, z toho 598 novel. V současném volebním období (údaj z konce února letošního roku) bylo přijato 70 zákonů, z toho 63 novel. Naprostou většinu zákonů tedy představují novely zákonů přijatých v minulosti. Proč jsou ale novely vůbec potřebné? Odpověď by si zasloužila podrobnější zkoumání.