Lubomír Vylíčil upozorňuje na skutečnost, že brutální sexuální multikulturní agenda jde kupředu rychleji, než si kdo ještě před rokem dokázal představit a klade si otázku, zda ten spěch není vlastně naší nadějí.

Rozumný člověk nesleduje  bulvární média. Ten podivný a zvrácený polosvět hvězdiček, celebrit, sexu, vražd  a „skandálů“ se totiž s jeho světem a zájmy zcela míjí. Ale v posledních týdnech asi mnozí z těch „rozumných“ udělali vyjímku a nahlédli pod poklop kanálu. Nahlédli, vedeni  pocitem jakési nevěřícné, velice znepokojené zvědavosti. Protože i na seriózních webech se najednou, přibližně v průběhu posledních dvou týdnů, objevily závažné a mimořádně zneklidňující odkazy na „události“ z rubriky, kterou obvykle označujeme jako bulvární. 

To, co zde čtenáři nalezli, jejich znepokojení pravděpodobně ještě více posílilo. Zdá se, jako by se u nás i v jiných zemích Evropy začaly vynořovat první pokusné balónky nového a velice neblahého trendu. Ba co hůř.  Možná jsme svědky otvírání dalšího a extrémně zhoubného  Overtonova okna.

Od úchylky k trendu

O co jde? O způsob, jak prosadit nemyslitelné. Americký sociolog Joseph Overton ve své teorii podrobně popsal, jak je možné postupnými, promyšlenými mediálními kroky změnit naše nazírání na přirozené a nepřirozené, na úchylné a tzv. „normální“.  Jak nás přimět akceptovat neakceptovatelné.

Začíná se (ve stručnosti) úvahou, akademickou a „vědeckou“ o tématu, které je ve společnosti naprostým tabu. Případná kritika, že jde o otvírání pandořiny skříňky je zesměšněna a vyautována poukazem na exaktní vědeckost,  akademickou svobodu diskuse a podobně. Po nějaké době se přitvrdí, a jev, i když stále neakceptovatelný se označí za lidskou přirozenost, i když neblahou, se kterou se bohužel nedá mnoho dělat. Pak se ozvou hlasy o ochraně úchylky, podivnosti či nepřístojnosti s poukazem na humanitu…