Minulý týden se objevila drobná zprávička, která téměř okamžitě zapadla. Italská policie zadržela ve vesnici Gaggiano nedaleko Milána dvaadvacetiletého Maročana Tuíla Abdalmadžída. Pan  Abdalmadžíd zde žil u matky a dvou bratrů, kteří se v obci usadili již dříve. Pobýval u nich od února letošního roku, kdy dorazil na Sicilii jako běženec.

Atentátník z Tunisu

Ano, jde o jednoho z té masy mladých, zdravých a bojeschopných mužů, valících se přes Středozemní moře na Evropu. Těch, kterých jen za minulý rok a jen do Itálie doplulo 170 tisíc. A co že je to za ptáčka, když se o něj zajímá policie?

Pan Tuíl Abdalmadžíd je hledán tuniskou policií za účast na přepadení muzea Bardo v hlavním městě Tunisu. Připomeňme si, o co tehdy šlo. 18. března letošního roku přijela skupinka ozbrojenců ve vojenských uniformách k budově tuniského parlamentu a okamžitě zahájila chaotickou palbu kolem sebe. Potom nejméně dva z nich vtrhli do muzea nacházejícího se v téže budově. Muzeum je hojně navštěvováno zahraničními turisty. Právě mezi nimi rozpoutali střelci masakr. Zabito bylo 21 lidí, z nichž 17 bylo turistů z Polska, Španělska, Kolumbie, Itálie, Japonska a Austrálie. Dalších 42 lidí bylo zraněno. Polsko potvrdilo tři zraněné, Itálie dva. Ostatní podle tuniského ministerstva zdravotnictví pocházeli z Francie a Japonska.

Brutální útok prý spáchali tři střelci, z nichž dva policisté na místě zastřelili a třetí uprchl. Další skupinky osob zajišťovaly akci zpravodajsky a logisticky. Celá teroristická buňka  sestávala z více než patnácti „bojovníků“. Část prošla výcvikem v Libyi a nejméně dva se krátce předtím vrátili z bojů v Sýrii. Zodpovědnost za teroristickou akci převzala organizace Islámský stát.

Invaze syrotečků

Takže už je tady v Evropě máme. Sirotečky ubohé, prchající před hrůzami války. Kámen by se ustrnul. Jen ti zlí a necitelní Češi ne. Alespoň tak nám to předkládají naše mainstreamová media. A bijí do nás neustále. Protože tak, jako v každé krizi, došlo i teď k tříbení názorů a veřejnost se ve vztahu k muslimské invazi, která je orwellovskou „novořeči“ v mediích nazývaná humanitární krizí, charakteristicky rozvrstvila.