Není to přitom jen nějaký politický zvyk, je to obraz vztahů mezi Českou republikou a Slovenskem, které jsou i po dvaceti letech po rozvodu oproti vztahům s jinými zeměmi výjimečné a ani po dvaceti letech od rozpadu společného státu my Češi ani oni Slováci ve světě nikoho bližšího nemáme.

Určitě dobře je, že rozdělení státu neproběhlo na základě nějakých negativních emocí, ale racionálních rozhodnutí, skutečné dělby moci. Kdy na základě hesla: „Já pán, ty pán“ se Vladimír Mečiar a Václav Klaus stali vládci v každé ze svých polovin státu.

Budiž tu řečeno, že našlápnuto k rozdělení mělo Československo už od roku 1968, kdy federální uspořádání státu vytvořilo podstatné podmínky k budoucímu klidnému rozdělení.

Zdaleka ne všechny a zdaleka to nebyla cesta, které byla nakreslená až k onomu konci v podobě rozdělení federace, ale Bratislava byla náhle hlavním městem Slovenska, byla tu nějaká Slovenská komunistická strana, slovenská ministerstva, slovenští politici. Vše překryto příkrovem husákovské normalizace, která se mimo jiné vyznačovala trochu legrační čechoslovenštinou, kterou prezident Gustáv Husák ke společnému národu ve svých novoročních projevech hovořil.