A tak si v Rokytnici nad Jizerou užíváme pravé, zcela nefalšované zimy, s metrem a půl sněhu a mrazy, které se vůbec nemusí bát označení „sibiřské“.

Ale zatímco tam dole v nížinách znamenají tyto dny takový výkyv z normálu, na který jsme si už někdy od počátku prosince zvykli (a to tak, že mnozí z nás začali uvažovat, k čemu vlastně že jsou zimní pneumatiky), sem do hor zima přišla daleko dříve a sem prostě patří. A to i z podstatného důvodu, že sem, do dříve nejchudších částí naší země přináší docela slušnou obživu. Špindlerův mlýn a okolí se pomalu mění v městečko pro vyvolené a ony tak trochu pro vyvolené začínají být celé Krkonoše a zimní radovánky zde provozované. Princip nabídky a velké poptávky funguje i tady, a tak se lyžování změnilo postupem času ve sport pro horních ne sice deset, ale dejme tomu pět set tisíc Čechů a většina služeb, s nimiž se tady setkáte, tomu odpovídá.

Nejsem žádný škrt na korunu, ale když jsem před týdnem kupoval jízdenku lanovkou směrem na Lysou horu, přesto mě ta cena poněkud šokovala. Za nějakých pět minut jízdy asi tak kilometr a půl dlouhou lanovkou si ta paní v pokladně řekla o sto korun za dospělého a sedmdesát korun pro dítě. Což je cena srovnatelná s lístkem na hodinu a půl dlouhý film, nebo dokonce nějakou podobně dlouhou hru do divadla, či lístek do pražské zoologické zahrady. Shrnuto a podtrženo, prostě je to moc.

K tomu si připočítejte lyžařské vybavení, které vás, když ani příliš nešetříte, ani příliš neutrácíte, vyjde na nějakých deset tisíc na osobu, a to zdaleka nebude to nejdražší a nejlepší. Samozřejmě, lyže, boty si můžete za dva tisíce na týden půjčit, bundy, přilby, brýle, rukavice, lyžařské kalhoty, lyžařské spodní prádlo, chránič na páteř sehnat u známých a přátel. Ale to si budete, slovy mého syna, připadat tak trochu jako socka.