Jak jinak, v českém stereotypním pohledu na Polsko, je to šunt, který nevydrží ani pár minut, než se rozbije. Docela chápu polskou velvyslankyni v Česku Grazynu Bernatowiczovou, že jí reklama takzvaně vytočila natolik, že zaslala firmě oficiální protest a označila reklamu za neetickou. Příjemným překvapením je pak rozhodnutí české Rady pro reklamu, která prohlásila ve čtvrtek prakticky totéž.

Když odhlédneme od toho, že ponižovat v rádoby humorném reklamním šotu sousední, navíc velice přátelský národ Čechů, je samo o sobě hloupé, faktem je, že reklama přímo najížděla na ty nejprimitivnější české postoje vůči sousedním Polákům.

My Češi v nich vystupujeme jako ten bohatý, vyspělý a úspěšný národ a ti podivní, neznámí obyvatelé země za našimi severními horami jako šejdíři, stánkaři a výrobci a prodavači všemožného šmejdu, který neradno kupovat.

Jenže ono to je nejen hloupé, tak jako je hloupé se nad někoho vyvyšovat jen proto, že měl člověk trochu větší štěstí v místě, kde se narodil. Ona to navíc prostě není pravda. Postavička trhovce, který se v reklamě českého mobilního operátora objevil, je totiž v dnešním Polsku postavou neznámou a pro mě vzpomínkou na Polsku první poloviny devadesátých let, kdy jsem skutečně takové prodejce hned pod varšavským Palácem kultury v centru metropole potkával.