Mně se tento týden podařilo být na akci, která by snesla podobné označení: „Made in China“. Summit šestnácti středo a východoevropských premiérů a předsedy čínské vlády Li Kche-čchianga v Bělehradu trochu připomínal výjezdní vladařskou zastávku čínského císaře.

Jediné, co chybělo, byly opulentní dary a jistou formu důstojnosti dodávalo premiérům šestnácti z pohledu Číny malých a maličkých států to, že s nimi předseda čínské vlády usedl k jednacímu stolu a nemuseli před ním poklekat.

Přestože se summit konal v Srbsku, program a jeho organizaci neurčovala srbská vláda, ale čínští hosté, kteří však byli spíše těmi hostiteli. Číňané do Srbska přivezli balík deseti miliard dolarů a v Bělehradu si z nabídky premiérů a premiérků zemí a zemiček vybírali, za co ho utratí, nebo lépe řečeno na co ho půjčí a pak to po čase se ziskem v té či oné podobě dostanou zpátky.

V rozhovoru, který dal čínský premiér před summitem, mě zaujala jedna pasáž, v níž konstatoval, že Čína na nás pohlíží jako na státy, které jsou na velmi podobném stupni vývoje. Čili že jsme v případě České republiky nejen víc než stokrát méně početní, ale jsme už na tom jenom na stejno.