Ovšem pouze za toho předpokladu, že akce, jako je Prague Pride, skutečně budou projevem úsilí o větší svobodu a respekt k právům jednotlivce. Jestliže se takováto událost koná v tak tolerantní zemi, jakou je Česká republika, kde homosexuálům nehrozí žádný útisk a nejsou na svých právech nijak kráceni, a nečiní se žádné úsilí o to, aby se taková akce konala v zemích jako je Saúdská Arábie nebo Írán (tam by to mělo smysl - včetně podpory ambasád svobodnějších zemí), kde je homosexualita skutečně politicky pronásledována a homosexuálům tam jde o život, ukazuje se velmi jasně, že organizátorům, všemožným iniciativám na podporu všemožných sexuálních odchylek (tzv. LGBT hnutí) od normálu, jde spíše o to, jak se pohodlně vlámat do již dávno otevřených dveří.

Festival Prague Pride se však koná v Praze, stejně jako se v dalších západních městech konají obdobné happeningy. Fakt, že se propaganda LGBT hnutí dlouhodobě zaměřuje nikoliv tam, kde jsou homosexuálové skutečně pronásledováni, ale na tolerantní, liberální západní společnost, poodhaluje skutečné pohnutky jeho vůdců, jimž jde o ledacos, jen ne o svobodu a práva.

Spatřuji tři různé roviny, jak toto politické hnutí posuzovat: filozofickou, obecně společenskou, a politickou. Všechny tři dohromady pak tvoří ucelený obrázek vypovídající o tom, čemu zde čelíme.

Ideologie LGBT hnutí

Festival Prague Pride ve své pravé podstatě nemá nic společného s pouhou sexuální orientací, ale dostává se zde ke slovu jasně vymezená ideologie, kterou bychom snad mohli nazvat homosexualismem - přičemž zde nejde o nic jiného, než o primitivní formu kolektivismu. Nadřazená entita, kolektiv, je zde vymezena vrozenými, vůlí neovlivnitelnými dispozicemi, v tomto případě sexuální orientací. Stejně jako ve všech ostatních formách kolektivismu, i zde jednotlivec nic neznamená - je definován především svoji příslušností ke skupině. A protože tato příslušnost je vrozená a vůlí nezměnitelná, jde v zásadě o příslušnost ke kmeni a tuto formu kolektivismu lze označit termínem tribalismus.

Že je sexuální orientace vrozená se pokládá za vědecký fakt, nebo lépe řečeno za dogma, o němž se nediskutuje. Je to na škodu věci - ideologický dogmatismus LGBT hnutí brání pokládat jakékoliv dosavadní vědecké poznatky v této oblasti za nezpochybnitelné a důvěryhodné, protože jakýkoliv výzkum je nutně ovlivněn všudypřítomnou politickou korektností. LGBT hnutí se ve své propagandě ohání pojmem hrdost. Lze však být hrdý na něco, co je vrozené a vůlí neovlivnitelné? Hrdost je pozitivní morální postoj. To, co je vrozené, však není otevřeno morálnímu posuzování, narozdíl od projevů vůle. Nemá smysl být hrdý na svoji výšku, na barvu vlasů, na rasu nebo na příslušnost k živočišnému druhu; má smysl být hrdý na své úspěchy. Pokud je sexuální orientace vrozená, slovo hrdost tady není na místě.