Únor 1948 je důvodem k zamyšlení, ale rozhodně není co slavit.

Ale moment! Nepochybně bychom našli několik jedinců, pro něž je výročí Února 1948 důvodem k oslavě. Například takový pan ministr Babiš! Jeho politika je pro malé a střední podnikání stejnou ničivou hrozbou, jako politika soudruhů, kteří se k neomezené moci dostali po Únoru. Liší se ideologií (trochu), liší se aktuálními politickými možnostmi (naštěstí), ale jeho nenávist vůči svobodě je naprosto srovnatelná. Stejný je i jeho politický cíl: ovládnout co největší počet lidí všemocným státem, učinit z nich nevolníky - nejprve ekonomické, a posléze nevyhnutelně i politické.

Komunisté na podnikatele, které nejprve ve svém programu slíbili když ne přímo podporovat, tak alespoň tolerovat, uvalili bezpočet povinností a svázali je desítkami nařízení, čímž jim normální podnikání v podstatě znemožnili. Ty, kteří pak nezvládali tyto povinnosti plnit, ostouzeli jako parazity, podvodníky či keťase. To, co zbylo, pak komunisté převzali pod státní podniky a družstva, a bývalí živnostníci či soukromí zemědělci měli nadále cejch třídního nepřítele a čelili soustavnému pronásledování.

V čem se zásadně liší politika Andreje Babiše, který využije každou příležitost, jak malé a střední podnikání zatížit dalším břemenem, jako je elektronická evidence tržeb či povinné hlášení DPH? Praktické důsledky vidíme - od začátku zavedení EET pro restaurace a hospody stovky jejich majitelů své podnikání ukončily. A další budou nepochybně následovat. Což panu Babišovi nevadí - naopak, připomíná starostům obcí, že mají možnost zavřené hospody převzít a provozovat sami, pod hlavičkou obecního úřadu, a dokonce tak budou z povinnosti EET vyjmuti!

I zástupy podporovatelů politiky Andreje Babiše jsou v zásadě stejní, jako davy na Staroměstském náměstí 25. února 1948. Babišova kobliha je dnes jen jakýmsi modernějším, pocukrovaným médiem, jehož náplň se však za 69 let v ničem zásadním nezměnila. Tou náplní je vražedná nenávist vůči svobodě, vůči individualitě, vůči schopnostem a charakteru.