Mít či nemít chytrou dopravu?

Už vidím ty vize exemplárních technoskeptiků, kteří chtějí, abychom se třásli paranoidním strachem:

Robotem řízený automobil vám zcela nekontrolovaně převezme řízení natolik, že to s vámi napálí do stromu! A klidně si zapisuje tracklog (prošlou, respektive projetou trasu) i proti vašemu přání, proti vašemu nastavení.

GPS odmítá akceptovat vaši změnu trasy a místo toho, aby ji přepočítala dle směru, do kterého jste proti její navigaci odbočili, se úplně vypne. Už jste prostě neposlechli třikrát za sebou, sakrblé!

… a tak by se dalo pokračovat.

Ne, ne, až tak moje mysl vystrašená z umělé inteligence není. Věřím, že tohle si fakt nikdo nepřeje (doufám!). Přesto – zůstávám víc při zemi, než poustevníci ze SMART vědáren, kteří nám mažou med kolem pusy, až je z té sladké lepkavosti blivno. Je k neuvěření, že někomu vážně nepřijde postavené na hlavu vyrábět třeba „chytrý hřeben cílící na zákaznice, které si pořídí chytré zrcadlo“ - ano, vážně se v rámci opěvujícího internetu věcí vyvíjejí takové nesmysly pro blondýny, jde to titulek lednového článku na Technetu, kde mimo jiné píší: