Mít či nemít chytrou dopravu?
Už vidím ty vize exemplárních technoskeptiků, kteří chtějí, abychom se třásli paranoidním strachem:
Robotem řízený automobil vám zcela nekontrolovaně převezme řízení natolik, že to s vámi napálí do stromu! A klidně si zapisuje tracklog (prošlou, respektive projetou trasu) i proti vašemu přání, proti vašemu nastavení.
GPS odmítá akceptovat vaši změnu trasy a místo toho, aby ji přepočítala dle směru, do kterého jste proti její navigaci odbočili, se úplně vypne. Už jste prostě neposlechli třikrát za sebou, sakrblé!
… a tak by se dalo pokračovat.
Ne, ne, až tak moje mysl vystrašená z umělé inteligence není. Věřím, že tohle si fakt nikdo nepřeje (doufám!). Přesto – zůstávám víc při zemi, než poustevníci ze SMART vědáren, kteří nám mažou med kolem pusy, až je z té sladké lepkavosti blivno. Je k neuvěření, že někomu vážně nepřijde postavené na hlavu vyrábět třeba „chytrý hřeben cílící na zákaznice, které si pořídí chytré zrcadlo“ - ano, vážně se v rámci opěvujícího internetu věcí vyvíjejí takové nesmysly pro blondýny, jde to titulek lednového článku na Technetu, kde mimo jiné píší:
„Po propojení s aplikací se díky několika čidlům (včetně mikrofonu, optického čidla, gyroskopu, čidla tlaku, atd.) dozvíte, zda vám nepadají vlasy, zda si je nevytrháváte nešetrným česáním, jestli nejsou příliš suché nebo naopak vlhké, polámané nebo roztřepené, atd. Zpětnou vazbu poskytuje uživateli samotný hřeben, kdy například při špatném česání začne jeho rukojeť nespokojeně vrnět.“
No nekupte to! To nespokojené vrnění mi připomnělo mou vizi trucující GPSky z úvodu tohoto textu – možná nebude ta úsměvná představa do budoucna tak absurdní, jak nyní vypadá… Jóo, kdyby to byl hřeben, který umí ty polámané vlasy scelit a suché vyživit (a během jízdy autem mi je nasucho rovnou umyje, ať jsme blíž stávající normě absurdity), pak ano, pak si z toho sednu na zadek a řeknu: To má smysl.
Trend „přechytralých technologií“ je jen přetvářka přirozené inteligence a užitečnosti, která z nás leckdy dělá úplné blbce.
Jaká by měla být „chytrá doprava“? Pro mě jednoznačně ta, při které na české silnici během sedmi let nezemře 4 558 osob a dalších 19 565 lidí neutrpí těžká zranění (na celém světě skoná každoročně 1 250 000 lidí při dopravních nehodách, dalších až 50 milionů je zraněno (dle tiskové zprávy Týmu silniční bezpečnosti).
Chytrá rovná se pro mě prioritně BEZPEČNÁ (teprve pak pohodlná, superrychlá, zábavná). Věděli jste například, že „zhoršením kvality veřejného osvětlení se zvyšuje dopravní nehodovost až o 121 %“? (Zdroj: Společnost pro rozvoj veřejného osvětlení, 2016, srvo.cz). Kvalita osvětlení vozovek v noci není nic moc. Vymyslel už někdo v této věci nějakou efektivní kontrolu? Klidně digitálně, automatizovaně, na dálku…
Jenže technologičtí vizionáři mají pracovní orgasmus asi z úplně jiných vlastností. Jinak by se zabývali třeba tím, aby s modernizací dopravních prostředků přímoúměrně klesala nehodovost. Od ledna do dubna se meziročně zvýšil počet usmrcených motorkářů o 86 procent - více než polovina z nich cizím zaviněním. Schválně, kolik viníků asi za volantem třeba kouřilo? Víme, že kouření za volantem 6x zvyšuje riziko nehody a nikoho to netrápí. Je přece supr, že cigaretu můžou držet i elektronickou…
Pozornost řidičů se snižuje, brázdí silnice (jako by se nechumelilo) i se závažnými zrakovými vadami, jak před pár dny proběhlo zprávami. Vážně to nikoho nezneklidňuje? Tady žádná chytrá věc nespokojeně nezavrní?
Hlavně že funguje komfort a pohodička - klimatizace či parkovací autopilot. A víte, že obé má i negativní důsledky? Cenu za vynález už přece kdosi převzal, nad důsledky nechť bádá příští pokolení, ne? Málokdo z nich asi četl Malého prince, ve kterém Antoine de Saint Exupéry píše: „Zemi nedědíme po předcích, nýbrž si ji jen půjčujeme od našich dětí.“ Pokrok vážně netkví (jen) v míře digitalizace všeho, co máme kolem sebe. Stále tkví v soudném člověku. V lidském faktoru.
Lesk a bída elektronizace
Ve svém osobním automobilu nemám asistenta parkování, automatickou převodovku a dokonce ani klimatizaci. Vědomě. Nechci to.
Za prvé mám ráda věci pod kontrolou, mám ráda ostražitost a vědomí, že jsem schopna zareagovat a spolehnout se sama na sebe, na rychlý úsudek. Že ještě mám rozlišovací schopnosti. (Onehdá vypnuli semafor a dopravu začal řídit strážník – lidi byli jak omámení halucinogenní drogou. Někteří zírali skutečně i s tou otevřenou pusou a nevěděli, kam dřív: zda koukat na strážníka, na silnici, kam odbočují, nebo na ty okolo, co to do nich ze stejné omámené vytřeštěnosti málem picnou.) Za druhé se nechci připravit o ty zbývající možnosti drobného pohybu, o který nás chytrá elektronika „všeho na dálku“ připravuje. Za třetí nevyměním zdraví za pocit komfortu. Jo, prostě klimatizace je zdraví škodlivá. A pohodlnost taky.
A co třeba škodlivý elektrosmog? Na bolest hlavy tu máme přece brufen – kdo by řešil, že se kvůli tomu přestěhuje z města na venkov (já ano). Kdo by řešil, že nám ochabuje svalstvo a manuální zručnost. Kdo by řešil neuváženou nákladnost, nutnost nepřetržitého zdroje elektrického proudu, riziko výpadků (tolik různého softwaru, tak velké zatížení internetové i elektrické sítě…). Mě to tedy dost znepokojuje. Všechna ta lenivost mysli, ztráta soustředěnosti a pozornosti (jaký to má vliv na reakce v nebezpečných situacích na vozovce, mluvit snad netřeba), zhoršující se hybnost a nárůst chorob s tím souvisejících. Nízká kreativita a snižující se inteligence. Chybějící zadní vrátka, dojde-li šťáva na všechnu tu elektronizaci. Izolovanost a snížená chuť a potřeba předávat si zkušenosti, protože se není nutné vše učit….
Víc než chytrou dopravu chci chytrého automechanika
Nejsem starosvětský destrukční nihilista, ale ani technooptimistka. Jsem pro zadní vrátka a přirozenou gramotnost. Člověk nikdy nedokáže vyřešit v dané chvíli vše, ale když má dobrou KáPéZetku, poradí si s lecčím. Extrémy jsou cestou do pekel. To správné, harmonické, je cesta středu. Tato rovnováha platí i v dopravě a smart cities.
Vím, že je tu ještě jedno PROČ, proč to nadšení technologiemi. Kvůli pachtění za dokonalostí. Za bezchybností. Není ale chyba tím nejlepším způsobem, jak se něco naučit? Dokonalost. Nepotřebuju předražený hřeben a zrcadlo, jež na mě přes mikrofon mluví, a kvůli nabíjení všech technovychytávek už nemám v bytě volnou zástrčku. Potřebuju věci praktické, věci ulehčující rutině, věci zvyšující bezpečnost. Většinou když jsme se pokusili převrátit přírodu vzhůru nohama, nemohli jsme mluvit o dokonalosti bez stopy poškození…
Někdy jednoduché věci zkomplikujeme, abychom nakonec stejně hledali cestu k jednoduchosti. Například nechápu, proč s rozvojem automobilového průmyslu není vše víc kompatibilní, ba naopak náhradních dílů je proklatě neurčito, údržba není šetrnější, ale prodražila se, chytrého automechanika aby člověk pohledal. Co si člověk dřív opravil sám, to už nejde. Do servisu aby člověk zajížděl i s banální výměnou žárovky a ještě se bál, že jak elektronika mechanikovi neprozradí návod, rozebere auto buhvíjak… Přitom by dneska servisman měl umět už předvídat, s čím a za jak dlouho za ním přijedete příště. Dobrou vlaštovkou, kdy tvůrci pochopili, že řidič chce vyšší výkon při menší spotřebě, je letošní hit od Volkswagenu - motor, který se cíleně vypíná za jízdy, aby uspořil palivo. Boduje, a to ani nemá přídomek smart.
Mozek nepotřebuje zástrčku a kabel, tak proč je vyautovaný
Jooo, jasně, je tu TA VÝHODA – nemuset vlastníma rukama nic dělat, o nic se starat, nepřemýšlet nad ničím. Pozor ale, abychom se – omámeni sladkým nicneděláním - neupsali ďáblu. Třeba i s těmi auty, o která se postará servis, aniž bychom věděli, co s ním (a v něm) skutečně je, kam putují záznamy o našich cestách (Velký Bratr číhá) a podobně.
Představte si vrabce sedícího na větvi stromu, která se každým okamžikem zlomí. Na co se ten ptáček spoléhá – na větev, nebo na svá křídla? Jasně, že nedůvěřuje větvi, ale svým křídlům! A my, s prvoplánovou úlevou, kterou nám „chytrá technologie“ poskytuje, se místo na svá křídla spoléháme na tu větev pod námi. Mimochodem – i díky známému idiomu „podříznout pod sebou větev“ je snad jasné, že větev není úplně ideální záchytný bod. A že můžeme obrazně „získat křídla“, jen pokud důvěřujeme sobě a svému úsudku.
Nedelegujme veškerou svou chytrost na hmotu. Nevzdávejme se svého mozku. (Proč chceme přesvědčit sami sebe, že mozek je nesamostatný. Proč naopak nepracujeme na jeho zdokonalování, na jeho ochraně, na využití celé jeho kapacity? Mozku, který nepotřebuje žádnou elektrickou zástrčku a napájecí kabel. Mozku, který má schopnost se učit, posouvat hranice, spouštět kreativitu a ve spojení s duší jde o ideální pár.) Matérie nám šálí zrak a vše, co je nemateriální, duchovní, co je věc smyslového poznání, na co si nesahneme, mnohdy považujeme za méně podstatné. Jenže leckdy je to právě naopak.
Jsem ten typ, co auto bere jako přibližovadlo a ne jako bejvák. Jistě, bylo by fajn, kdyby mi palubní deska fungovala rovnou jako kuchyňská linka s toustovačem, zabudovanou varnou konvicí, ale piknik v přírodě s mou drahou polovičkou mi vyplaví endorfiny stejně příjemně, a to říkám i přesto, že hmyz v trávě není můj kamarád.
***
Dobře, rozkopejte zemi kvůli čidlům, která budou detekovat průjezd aut na parkoviště; pak se ji ale nezdráhejte rozkopat i kvůli plynofikaci vesnic a kvůli bezbariérovým přechodům pro slepce a maminky s kočárky. Rozkopejte je, ale až když vám na to zbydou peníze poté, co se dostaví důchoďáky a mateřinky, aby jich bylo dost. Až bude rychlý internet v každé vísce, jakož i obchod s potravinami. Až bude přednější zaplatit meziměstskou dopravu dětem ze všech obcí, když je dost peněz na budování koridorů pro žáby… Hlavně proboha nezapomeňte na to, že za volantem stejně zůstane sedět ČLOVĚK.
Chytré technologie nám dávají křídla, ale příliš SMART oblaku kolem nás nám může jednou pořádně „přistřihnout křidélka“.
Držme se při zemi. Jak to bylo s tím létajícím koněm Pegasem? Hrdina Bellerofón s pomocí zlaté uzdy okřídleného koně polapil a vítězoslavně se proháněl krajem. Pln pýchy chtěl na něm vyletět až na Olymp. Jeho zpupnost potrestal Zeus tak, že na létajícího oře seslal zuřivost, Bellerofón se na hřbetě neudržel a při pádu na zem přišel o rozum. Chytrá doprava (v pojetí „smart technologií“) je k ničemu, chybí-li chytrý řidič, chytrá pravidla a chytré mezilidské vztahy.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Lucie Bartoš
