Baracka Obamu již za necelé dva týdny ve funkci prezidenta Spojených států amerických vystřídá Donald Trump. Do té doby se nejspíš můžeme těšit ještě na pořádnou smršť posledních vzdechů a vzlyků liberálně-levicových médií, politických „neziskovek“, politiků samotných, pošahaných aktivistů a jejich prodloužených paciček. Našli si jednoznačného viníka špatných (pro ně) výsledků demokratických voleb - Putina. To je přeci navýsost jasné. Světová velmoc číslo jedna, nejsilnější a nejzodpovědnější ochranná ruka nad demokratickým světem, má tolik práce s budováním nabombardované demokracie v arabském světě, že své vlastní volby nechá v rukou toho zaostalého, nedemokratického a sankcičkami oslabeného Ruska.

Že se směšnými výkřiky „Putin nás napadl“, „Putin na nás poslal hackery“, „Putin ovlivnil naše volby“ přijdou zhrzení a zoufalí fandové neúspěšné kandidátky Hillary Clintonové, je pochopitelné. Vypovídá to o jejich „lásce k demokracii“, kterou třeba v Kalifornii prokazují pálením policejních aut a mlácením Trumpových příznivců. Že s tím přijdou americké tajné služby a prezident Obama, nám zase dobře ukazuje, proč je arabský svět po osmi letech jeho prezidentování v rozkladu, proč vznikl Islámský stát, proč se proti němu dosud nic neudělalo a proč se teroristé odpalují v evropských metropolích, zatímco v Bílém domě a Pentagonu se hraje politické divadélko o zlém Putinovi a zraněné Democratic Party, která přece vždy chtěla jen to nejlepší pro Američany, i kdyby jim měla zakázat dýchat ten průmyslem (a poctivou prací) znečištěný vzduch. První afroamerický prezident, nositel Nobelovy ceny za nic, nejenže za sebou zanechal hořící Blízký východ a severní Afriku, ale na domácí půdě také nejvypjatější rasové konflikty posledních desetiletí. To jsou paradoxy, co? Pozitivní diskriminace (protlačování menšin na úkor většiny, v Americe dohnané do naprostých extrémů) je cesta do pekel. My, konzervativci, to víme.