První se týká parlamentní kultury a dodržování procedur. Opakované hlasování je nevymýtitelným poslaneckým nešvarem stejně jako latentní potřeba jakékoli vládní koalice válcovat jakoukoli opozici. 

Při prvním hlasování o návrhu místopředsedy hospodářského výboru Milan Urbana se jeho sedmnáct sociálnědemokratických kolegů vyslovilo pro. Po přestávce na jednání klubu, tedy nikoli bezprostředně po hlasování, jak vyžaduje jednací řád sněmovny, jeden z nich, Ladislav Šincl, oznámil, že se výjimečně spletl a požádal o hlasování nové. Jindy přitom bývá zvykem, že když při jednoznačném výsledku zazmatkuje jediný poslanec, pouze pro stenozáznam nahlásí, že zamýšlel hlasovat jinak. 

Nyní bylo jasné, že opakované hlasování chce na popud celého klubu, aby i další sociální demokraté mohli podruhé zvednout ruku odlišně. Tento nefér přístup kdysi ČSSD vytýkala pravicovým konkurentům, proto si tím spíš dnes za prznění jednacího řádu zaslouží vystavit na pranýř. 

Druhá neveselá zpráva říká, že se oranžoví poslanci nežinýrují překvapovat koaliční partnery lidovou tvořivostí. Ostatně Milan Urban si myslí, a nebude v tom sám, že by ČSSD měla být na lidovce a hnutí ANO přísnější. Jenže když se jednou vypustí džin koaličních rebelií, těžko se pak vrací zpátky do láhve.