Přehnaná očekávání skutečně na místně nejsou. Přesto je pravděpodobné, že Sněmovna navolená v říjnu bude přehlednější než ta, na kterou bychom museli čekat až do května příštího roku. Větší strany, patrně s výjimkou občanských demokratů, v ní budou silnější, než kdyby musely podstupovat devítiměsíční ostřelování malými partajemi. Těmi, které sázejí na vládu pevné ruky, řízení státu jako firmy nebo bezbřehou přímou demokracii, a jsou tudíž systémovým rizikem přinejmenším stejně vážným, jako byly Věci veřejné. 

Tradice těsných volebních výsledků a komplikovaného skládání kabinetu bych se letos nebál. Přesto jsou před námi jiné nášlapné miny, jež mohou s tuzemskou politikou zamávat. 

Varovná je například kondice politických stran mířících k volbám. Žádná není v optimálním vnitřním stavu. Nejhůř na tom je ODS se svými vícero mocenskými centry. Politické řízení je oslabováno klientelistickými sítěmi vedoucími k tzv. kmotrům a ani v něm navíc není jasno. Co může být výmluvnějšího než dlouhé váhání nad určením volebního lídra. Přitom je všem už týdny jasné, že čistému štítu Miroslavy Němcové nikdo konkurovat nemůže. Leč nejednomu členovi ODS nejspíš dochází, že ze srovnání s otcem zakladatelem Václavem Klausem je politickou a mocenskou amatérkou.