Kdo pamatuje politické dění před deseti lety, tuto personální paralelu chápe. Špidla byl tehdy předsedou České strany sociálně demokratické i koaliční vlády. Gross obsadil křeslo prvního místopředsedy a předpokládalo se, že bude svému šéfovi krýt záda. Nějaký čas tak skutečně činil. Pak ale přišel pokles partajních preferencí, reptat začali poslanci i řadoví členové a mladý ambiciózní politik se jal připravovat na převzetí moci. Vyhraňovat se vůči předsedovi programově bylo obtížné. Tak aspoň Gross varoval před opuštěním programu, s nímž šla ČSSD do voleb. Jakmile situace začala působit neúnosně, bylo na Špidlovi, nechá-li se odstranit, nebo odejde sám, například do Evropské komise. Vybral si druhou, smírnou cestu. Pointa je jako z pohádky. Stanislav Gross doplatil na peněžní transakce a Vladimír Špidla se vrátil do oranžové stínové vlády.
Zástupcem Bohuslava Sobotky je Michal Hašek. Role mohly být i prohozené, leč na sjezdu v roce 2010 vyšel ze vzájemného souboje jako vítěz prvně jmenovaný. Hašek tenkrát nosil šat státotvorného politika hledajícího partnery v politickém středu. S tímto stylem souzněl i pozdější dárkový koš Haška coby šéfa Asociace krajů pro konzervativního premiéra Nečase. Sobotka byl naopak Haškovým okolím v předsjezdové debatě líčen jako krajní levičák, kterému by nečinilo obtíž opřít se při vládnutí o komunisty.
Letošní sjezd byl poklidný a Hašek proti Sobotkovi nekandidoval. Pro příměří bylo příznačné i to, že v médiích hovořil o Sobotkovi důvěrně jako o „Slávkovi“. Uplynulo pár měsíců a v novinách Hašek tituluje svého kolegu a vrstevníka jako „pana Sobotku“. Program v úzkém slova smyslu je vzájemně neodcizil. To už spíš vnímání priorit. Michal Hašek se vydal ve šlépějích Miloše Zemana, začal se zaklínat povinností zabránit návratu pravice k moci a k podpoře prezidentské vlády vedené Jiřím Rusnokem využil i Asociaci krajů. Bohuslav Sobotka se rozhodl ostřelovat kabinet zleva a připomínat i prohřešky jeho jednotlivých členů. Výrazným poselstvím byl též jeho důraz na principy parlamentní demokracie, za což si vysloužil od Haška výtku, že opakuje hesla pánů Kalouska a Schwarzenberga.
Další události jsou už čerstvé a odvíjejí se ze Sobotkova rozhodnutí spolknout žábu, akceptovat hlasování ČSSD pru Rusnoka, avšak za cenu prosazení závazku, že sociální demokraté budou dál usilovat o rozpuštění Sněmovny a navíc budou iniciovat pro Sobotku důležité úpravy ústavy, jež se dotknou prezidentských kompetencí.
Za taktickou změnu přístupu k Rusnokově týmu byl Sobotka uvnitř ČSSD pochválen, venku to však schytal. Alternativa byla přitom jediná: jít do čelního střetu, prohrát, odstoupit z čela strany a přenechat ji Haškovým neozemanovcům. Dá se pochopit, že Sobotka raději ustoupil a získal čas lépe se připravit na budoucí souboje. Když ale tuto přípravu odbude a vrátí se do role politika klopýtajícího za událostmi, může čekat, že co nevidět před ním nějaký vlivný spolustraník nenápadně odhodí kluzkou slupku od banánu. To se v partaji, která nechá svého lídra urážet hradním kancléřem a dalšími špičkami mimoparlamentní SPOZ a ve které první místopředseda necítí povinnost krýt předsedovi záda, může přihodit než bys řekl švec. Když Bohuslav Sobotka na úterním brífinku četl prorusnokovské usnesení předsednictva, Michal Hašek s úsměvem přikyvoval. Kdybychom jen věděli, co se mu honilo hlavou! Ani by nepřekvapilo, kdyby již přemítal o rezervování letenky pro slábnoucího předsedu. Třeba do Bruselu.
Komentář zazněl v pořadu Českého rozhlasu Plus Názory a argumenty Publikováno se souhlasem vydavatele
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: rozhlas.cz
