Poněvadž ale pouze potvrzuje, co se léta šuškalo, tedy že je nám chvílemi našimi mocnými předváděno loutkové divadlo, chci si dnes povšimnout spíše pozadí a okolností pořízených odposlechů.

Zajímavé by bylo vědět už jen to, odkud se záznamy dávných telefonátů vynořily. Při vší úctě k reportérovi MF Dnes Jaroslavu Kmentovi totiž nevěřím jeho tvrzení, že „jde o výsledek dlouhodobé práce, stejně jako to bylo v případě odkrývání pravé tváře Víta Bárty“. Investigativci mohou zjišťovat ledacos, neumím si však představit, jak je může napadnout, zda náhodou nebyly na toho či onoho nasazeny odposlechy a zda náhodou nejsou někde na bezbřehém trhu informací dostupné. Zkrátka a dobře, mnohem pravděpodobnější je, že záznamy novinářům někdo nabídl. A ten „někdo“ měl nějaký motiv.

MF Dnes by nám také mohla prozradit, čemu přizpůsobila načasování zveřejnění nahrávek. První díl vyšel den po jednání poslanců o nedůvěře Nečasově vládě. Na tvrzení, že redakce materiál získala až v onen rušný sněmovní den, by asi nikdo nenaletěl. Bylo to tedy tak, že noviny spustily žhavý skandál až po klíčovém parlamentním hlasování schválně?

Otevřenější hru bychom však měli požadovat nejen po žurnalistech, ale především po politicích. Znali Bémovy kontakty a praktiky? A dělali s tím něco?