Ačkoli se debata odvíjí od programového prohlášení vlády, jež o důvěru žádá, ve skutečnosti se v ní semele kde co. Všechny křivdy, bolístky, letité spory.
Na programovém prohlášení si nikdo nic moc nevezme. Obvykle bývá obecné – odpovídající těm teprve několika málo dnům, co jsou ministři v úřadech. Vždyť za tu dobu se jen tak tak stihnout seznámit se svými podřízenými a zadat jim první pokyny.
Obecný, povrchní dokument pak plodí obecnou, povrchní diskusi, v níž o to víc vyniknou teatrální gesta a osobní útoky, jaké nám v úterý předvedli první místopředseda TOP 09 Miroslav Kalousek a šéf hnutí ANO Andrej Babiš.
Ale protože se bavíme o rituálu, který k parlamentní demokracii patří, je třeba jej hájit, ať už je provázen sebevýstřednějšími kousky. Na Velkou Británii s její unikátní tradicí stejně nikdy mít nebudeme.
Když se zapídíme po odlišnostech tohoto hlasování o důvěře od předchozích, najdeme jich hned několik. O první se postaral prezident Miloš Zeman svým vystoupením, které bylo dlouhé a zevrubné. Dokonce svým způsobem věcnější a konkrétnější než proslovy poslanců.
Za další specialitu ale nesou odpovědnost partaje – a zaslouží za ni pochvalu. Zaznělo sice mnoho nepěkných vět, ale také několik nezvykle vstřícných reakcí. A to nejen od hnutí Úsvit přímé demokracie, jehož poslanci v okamžiku „O“ opustili sál a snížili kvórum potřebné pro získání důvěry, a komunistické strany, která se zdržela hlasování.
Od lídrů ODS a TOP 09 Petra Fialy, Zbyňka Stanjury a Miroslava Kalouska zaznělo, že jakkoliv Sobotkův tým jejich sympatie nemá, umějí si i představit kvalitní levicovou vládu, která by si důvěru zasloužila. Zároveň jsme od pravice slyšeli, že lepší je programově protilehlá levicová vláda opřená o hlasy voličů a důvěru poslanců, než kabinet bez mandátu, za nímž stojí jenom prezident.
Vládní strany odpověděly aktivní účastí při jednání sněmovny. To v minulosti zvykem nebývalo. Ministři i koaliční poslanci sedávali v lavicích jako pecky a čekali, až se hlasování přežene. Tentokrát zaznívaly polemické názory a své si řekli i četní ministři. V závěru jednání pak premiér Bohuslav Sobotka slíbil, že nechá členy vlády zpracovat odpovědi na konkrétní otázky, které během sněmovní rozpravy zazněly. A dodal, že tam, kde nebudou opoziční poslanci spokojeni, je připraven reagovat formou odpovědí na interpelace.
Možná je předčasné hovořit o zásadní proměně parlamentní kultury, zvlášť když je paralelně ve hře návrh novely jednacího řádu sněmovny, který zpřísňuje podmínky vedení diskuse, ovšem náznak jistého zmoudření politiků je zřejmý. Nulové toleranci pšenka nepokvete ani proto, že opozice je slabá a nejednotná. Z pestrého složení sněmovny naopak může těžit vláda v dílčích i strategických záměrech.
Když pomineme komunisty, jsou jen dvě strany, které nepřetržitě ve sněmovně zasedají od vzniku samostatné České republiky – sociální demokracie a ODS. Právě jejich vrcholní představitelé předvádějí kromě svých ideologií také nepříliš obvyklý kus pokory a úcty k soupeři.
Jako by si uvědomovaly, že jim roste konkurence, a to i v podobě ambiciózních protestních hnutí, pročež je nutné chovat se zodpovědně a stabilizovat stranický systém. Že by dospěly ke svému vlastnímu „poučení z krizového vývoje“?
Komentář zazněl v pořadu Českého rozhlasu Plus Názory a argumenty Publikováno se souhlasem vydavatele.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: rozhlas.cz
