Škoda slov, chtělo se mi říct. Nejenže přibývá naštvaných lidí v ulicích, ale stoupá i počet těch, co již rezignovali a zlomili hůl nad politiky, nad demokracií, nad společností. Víc než hněv cítím zklamání, frustraci. A bojím se, že z toho budou chtít těžit politické síly, kterým na demokracii a lidských právech vůbec nezáleží.

Uvědomil jsem si ale zároveň, že část z nás si s návratem takzvané blbé nálady umí poradit. Ne nadarmo co chvíli slýcháme klišé, že jsme švejkovským národem Jaroslava Haška. Ani v těch nejtěžších okamžicích nezapomínáme na humor.

Už jste například v minulých dnech slyšeli, že se každé ráno bude v rozhlase a televizi hlásit aktuální „Peake-index“ – tedy cena poslance ochotného přeběhnout z klubu do klubu na politické burze? Politikům by tato pomůcka napověděla, kdy je nejlepší – a nejlukrativnější – čas k dezerci, zatímco my komentátoři a voliči bychom věděli, ve kterých dnech hrozí eskalace politické krize víc a ve kterých míň.

Pobavil mne také návrh, aby každý tunel v České republice byl pojmenován po nějakém zasloužilém tuneláři. Málo jich rozhodně nemáme…