Když se v horní parlamentní komoře projednávala petice za záchranu Šumavy, senátor Jaroslav Kubera prohlásil: „Ochránci přírody jsme všichni – co Čech, to zahrádkář.“ Přesně tím vyjevil laické vnímání přírody: smysl má pouze ta malebná, upravená, oku lahodící.

Podobně jednoduše to cítí i ředitel Správy Národního parku Šumava Jan Stráský, který časopisu Instinkt řekl: „Když jdu po Šumavě, tak někdy nevidím žádný zelený strom a to mě hrozně štve. Všude jsou jen suché stromy. Někomu to vadí. Někomu vadí, že přijede na Šumavu a nevidí pořádný les.“

Toto Stráského konstatování vysvětluje, proč nemíní nechat volný průběh přírodním dějům ani na těch nejcennějších místech. A protože pan ředitel ví, že platná legislativa mu zrovna dvakrát nepřeje, tak regionálnímu Deníku loni v červenci sdělil: „Zákon je dodržován tím, že bude neustále porušován, ale jeho porušování bude kryto jím umožněnými výjimkami.“