Kdy jindy očekávat něco podobného než na přelomu roku, kdy je čas na bilancování a plánování? Poptávka by tedy byla. Dostavila se také nabídka – a to hned od tří státníků. Doby, kdy jsme si vyslechli jeden novoroční projev – a dost, jsou zkrátka ty tam.

Nejprve nás o druhém svátku vánočním oslovil prezident Miloš Zeman. Někteří se jeho plánů děsili, jiní upozorňovali, že v našem ústavním systému by neměla roli vizionáře hrát zrovna hlava státu. Nakonec se ale ukázalo, že jedinou Zemanovou ambicí stejně je pouze provést rekapitulaci devítiměsíčního pobytu ve funkci. Vybral si pět oblastí, kterým se slíbil věnovat a v nichž je sám na sebe pyšný, a pokusil se nám dokázat, že se činil. Ve skutečnosti nabídl mezi banalitami jedinou perlu – zmínku o stabilizaci Ústavního soudu solidními osobnostmi. Naopak pobavil tvrzením, že společnost neštěpí, ale spojuje. A opakuje si to i ve dnech, kdy se blíží chvíle, v níž by měl jmenovat čerstvou vládu?

Na Nový rok v tradičním čase prezidentských projevů k nám promluvil Zemanův předchůdce Václav Klaus. I on měl potřebu se hájit, například v souvislosti s kontroverzní amnestií z loňského 1. ledna. Exprezident nás, jak je jeho zvykem, postrašil -ismy a potlačováním svobod, Evropu označil za velký problém a poplakal si, že nejsme úplnými pány ve svém vlastním domě. Přiznal sice, že naše země nevzkvétá, ale hned dodal, že „je jiná, daleko lepší“, než byla před pětadvaceti lety.