Občanská demokratická strana se stokrát může vztekat a vymlouvat, že po odsouzení vyzvala Romana Pekárka k odchodu z parlamentu. Problém ale nastal už v okamžiku, kdy jej nominovala do sněmovny nebo ještě dříve na kolínskou radnici. Ano, tehdy se samozřejmě nevědělo, jaký střet se zákonem bude odhalen. 

Spolustraníci ale mohli leccos odtušit z povahy pana Pekárka. Justicí popotahovaný člověk, který bez mrknutí oka převezme poslanecký mandát a mermomocí se jej drží i po definitivním odsouzení, člověk, který se vymlouvá, srší arogancí a hledá jen chyby u druhých, sotva přece mohl být kdy jiný, jinak charakterově vyprofilovaný. Tudíž nikdy nemohl být předurčen ke stranické kariéře. Nebo je podobných exemplářů ODS plná?

To samé se týká sociální demokracie, která se stejně blahosklonně stavěla k Davidu Rathovi, z nějž učinila poslance, hejtmana a stínového ministra, a Kateřině Pancové, člence svého předsednictva.

Naše partaje by teď neměly šetřit časem a silami, aby si prověřily i další své exponované jedince. Jejich pozornost by se ale měla upřít ještě jedním směrem.