Jedním z důsledků koronavirové krize bude rozšíření fenoménu „práce z domova“, tedy na bázi „home office“. Před úderem koronaviru, v loňském roce, vykazovalo Česko v rámci EU podprůměrný podíl zaměstnaných osob pracujících obvykle právě z domova. Podíl odpovídal jen 4,6 procenta osob. Vyplývá to z dubnových údajů Eurostatu.

Průměrný údaj za celou Evropskou unii přitom odpovídal 5,4 procenta. Práce z domova je tedy v ČR rozšířena nakonec jen mírně podprůměrně v porovnání s EU jako celkem. Je navíc třeba vzít v potaz strukturu ekonomiky, která Česko v rámci mezinárodního srovnávání spíše znevýhodňuje. Vysoký podíl průmyslové produkce na hrubé přidané hodnotě tuzemské ekonomiky, prakticky nejvyšší ze všech zemí EU, totiž pochopitelně poměrně citelně omezuje možnost práce na bázi „home office“.

V tuzemském průmyslu nabízelo před úderem koronaviru benefit práce z domova šestnáct procent firem. V sektoru služeb to ovšem byla takřka třetina firem, vyplývá dále z průzkumu společnosti Trexima. V sektoru zemědělství umožňovalo práci z domova pouze osm procent firem. „Home office“ přitom nabízeli nejčastěji velcí zaměstnavatelé, s tisícem a více zaměstnanci. Mezi menšími zaměstnavateli byla práce z domova rozšířena méně. Navíc se jednalo v 75 procentech případů – jak mezi velkými, tak menšími zaměstnavateli – o selektivní benefit, takže práce z domova byla umožněna pouze vybraným zaměstnancům.  

Nejrozšířenější je v rámci EU práce z domova v Nizozemsku a Finsku, kde loni takto obvykle pracovalo 14,1 procenta zaměstnaných osob. Silně je práce na bázi „home office“ zastoupena také v Lucembursku (11,6 procenta) a v Rakousku (9,9 procenta). V nových zemích EU je práce z domova mnohem méně častý model. V Bulharsku z domova pracuje nejméně lidí v EU, pouze 0,5 procenta. Podobně jako na tom Rumunsko, kde podíl osob zaměstnaných na „home office“ dosahuje pouze 0,8 procenta. Nízké číslo dále vykazují také Maďarsko, Kypr, Chorvatsko či Řecko.