Je dobré připomenout, že prostředky získané z rozpočtu EU jsou penězi převedenými z účtu na účet. Bezprostředně neodrážejí tvorbu žádné reálné hodnoty, byť se promítají do statistiky hrubého domácího produktu. Ten byl tak loni vyšší o 0,8 až jeden procentní bod právě z důvodu překotného dočerpávání. Ty peníze tedy máme, jejich opravdová, celospolečenská přínosnost se teprve ukáže. Ukáže se, zda budou vydány na ekonomicky smysluplné projekty. To, že něco dává smysl na papíře, ještě automaticky neznamená, že to bude dávat smysl v realitě. Hovořit o úspěchu v dočerpávání dotací zavání sebepropagací a snahou získat politické body. Je to jako deklarovat úspěch ve fotbalovém utkání v jeho poločase. Ale od politiků ani nic jiného čekat nelze.

Přesuny peněz mezi EU a ČR jsou obecně přeceňovány. Celková čistá pozice ČR za léta 2004 až 2015, 561,2 miliardy korun, představuje pouze 1,2 procenta celkového hrubého domácího produktu ČR za stejné období. Česká ekonomika by bez těchto prostředků nezhynula. A to, i když předpokládáme, že jsou do poslední korunky využívány maximálně efektivně a ekonomicky a celospolečensky přínosně (o čemž lze pochybovat).

V probíhajícím programovém období, 2014 až 2020, by celková čistá pozice ČR vůči EU měla podle vládní analýzy dosáhnout 696 miliard korun. Pokud vyjdeme z prognóz růstu tuzemské ekonomiky do roku 2020 z dílny Mezinárodního měnového fondu, zjistíme, že čistá pozice v probíhajícím programovém období dosáhne úrovně 2,25 procenta celkově vytvořeného hrubého domácího produktu v tom samém období. Je to více než v období 2004 až 2015 (částečně kvůli tomu, že úvodní léta členství v EU byla charakteristická relativně velmi nízkým objemem čerpání), avšak stále to není nic, z čeho by se „střílelo“. Místo plus minus jednoho procenta to holt budou plus minus procenta dvě.