Zpráva Mze: "Celková produkce českého zemědělství v roce 2019 vzrostla na 151 miliard korun. Ve srovnání s předešlým rokem je to o 9 miliard více. Vzrostl i čistý důchod zemědělského sektoru, zemědělcům však zároveň stouply náklady o 6 miliard na 175 miliard korun."
Tuzemské zemědělství loni vykázalo solidní výsledek své celkové produkce, a to zejména vzhledem k nepříznivým podmínkám, které loni panovaly. Klimatické podmínky byly sice příznivější než předloni, ale přesto sucho, mrazy a další neblahé situační vlivy představovaly zásadní výzvu z hlediska tuzemských zemědělců. Celková produkce však loni meziročně rostla o tři miliardy korun rychleji než náklady. Dařilo se sklizni ozimých obilovin, kukuřice, ale i brambor či máku, z ovoce pak sklizni meruněk či třešní.
Z nákladových položek zemědělce trápí zejména vzestup mzdových nákladů, nájemného z budov a pozemků, navýšení pachtů a růst cen osiv a hnojiv. Zemědělci obecně čelí a čelit budou růstu cen energií v čele s elektřinou. To vše se v letošním roce projeví růstem cen potravin pro domácnosti až o dvacet procent, některé z položek zdraží jen nepatrně, takzvaně „o inflaci“. Cenové tlaky by letos měly z důvodu relativně dobré sklizně polevit oproti loňskému roku u brambor, naopak zesílí u masa, zejména vepřového. Klíčovou výzvou českému zemědělství a veterinární správě je zamezení zavlečení epidemie afrického moru prasat do Česka. Tato epidemie se od předloňska šíří z Číny a postupně se objevuje nejen v dalších asijských, ale i evropských zemí, včetně například Polska. Vepřové maso v ČR může v jejím důsledku letos v ČR zdražit o dalších až dvacet procent, v podobném rozsahu přitom zdražovalo už loni.
Klíčovým problémem českého zemědělství zůstala i v roce 2019 prohlubující se záporná bilance zemědělského zahraničního obchodu. Ta plyne do značné míry z té skutečnosti, že přidaná hodnota českého vývozu je nižší než přidaná hodnota agrárního dovozu do ČR. Jde o letitý bolák českého zemědělství, který je způsoben předně nastavením společné zemědělské politiky EU a dotačních programů a politik jednotlivých členských zemí. Primárním problémem českého zemědělství tedy není to, že bylo hluboce nesoběstačné, nýbrž to, že struktura tuzemské zemědělské výroby je až příliš vychýlena ve směru produkce, a tedy i vývozu agrárního zboží nízké přidané hodnoty.
Lukáš Kovanda, Ph.D.
ekonom
Psali jsme:
Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.
