Pochod „Proti diskriminaci slušných občanů Českých Budějovic“ svolal Lukáš Kohout, který předloni pořádal protiromské demonstrace ve Varnsdorfu společně s bývalým tajemníkem českobudějovické pobočky Dělnické strany sociální spravedlnosti. Druhé shromáždění je svoláno „proti policejní brutalitě a diskriminaci slušných občanů města“.

Opakovaná shromáždění svolávaná sympatizanty krajní pravice ukazují, že pravicoví extremisté, kteří měli v posledním roce minimum možností se zviditelnit, se snaží ve svůj prospěch využít incidentu, který se před několika týdny odehrál na zdejším sídlišti Máj, kde do té doby docházelo k méně závažným konfliktům pramenícím spíše z rozdílného životního stylu romských a neromských obyvatel.

Radikálové budou opět vyzývat i místní rozhořčené obyvatele, aby se k nim přidali. Jejich rozhořčení má totiž mnoho příčin a je pochopitelné. Například problémy s hlučnou mládeží, která nemá kde smysluplně trávit volný čas a obtěžuje dlouho do noci, musí být pro řadu lidí velmi nepříjemné. Tento a jiné dlouho neřešené a nevyventilované problémy v občanském soužití jsou vhodnou záminkou pro extremisty.

Pokud však jako řešitelé těchto potíží začnou ulicemi českých měst pochodovat právě oni a za doprovodu některých místních obyvatel cíleně štvou na jednu z menšinových skupin obyvatelstva ČR, která je její nedílnou součástí, je třeba takové názory jasně a nahlas odsoudit. Mojí úlohou vyplývající z funkce, kterou zastávám, je zasazovat se o to, aby základní lidská práva byla zajištěna pro všechny obyvatele tohoto státu. Proto nemohu mlčet k tomu, že se v českých městech rozléhá čím dál častěji „cikáni do plynu“ a organizují se pochody na romská sídliště. Stejně tak bych se postavila proti aktivitám extremistů zacílených podobným způsobem na jakoukoli jinou skupinu obyvatel.

Nezůstala jsem však pouze u odsouzení nenávistných projevů od kancelářského stolu. Minulý týden jsem České Budějovice osobně navštívila a nabídla primátorovi Thomovi podporu s uspořádáním setkání s veřejností i při přípravě projektů, které by na sídlišti Máj mohly nabídnout více možností trávení volného času mladistvým, pro podporu zaměstnanosti nebo práce s rodinami. Navštívila jsem i sídliště Máj a hovořila s místními obyvateli, jak neromského tak romského původu.

Kromě aktuálních a krátkodobých řešení přímo na sídlišti Máj může podobným problémům předejít i několik dlouhodobějších opatření, které souvisí s potřebnou změnou v legislativě. Mezi ta nejzásadnější patří například příprava zákona o sociálním bydlení, který by vytvořil alternativu k sestěhovávání chudších lidí z center měst do míst na okraji nebo do soukromých ubytoven, protože jinde bydlení neseženou – podobně k tomu došlo na sídlišti Máj i na řadě dalších jiných míst v ČR.

Vhodným řešením zmíněných problémů totiž není chtít pouze ušetřit na systému dávek, naopak je třeba podpořit, co chybí. A to je právě veřejné sociální bydlení, které bude existovat vedle tržních bytů, a bude k dispozici i pro chudé lidi a seniory s nižšími příjmy. Stát dnes vydává na ubytování jedné rodiny v sociálně tíživé situaci průměrně kolem 15 tisíc korun měsíčně na dávkách. Je tedy zřejmé, že jakékoli běžné nájemní bydlení bude většinou levnější. Ušetřené prostředky mohou sloužit například na sociální služby nebo jiné potřebné výdaje.

Situace na ubytovnách ukazuje, že samotný trh situaci nejchudších lidí nevyřeší a nějakou roli v něm bude muset hrát i veřejný sektor. Je přitom zřejmé, že řešení oblasti bydlení bude zásadní pro předcházení dalším podobným nepokojům. Napomoci by tomu měl i vznik zákona o sociálním bydlení, jehož přípravu ministerstva prozatím zastavila a chtějí téma řešit dílčími novelami. Ve hře je stále několik možností, jak zajistit potřebné finance na rekonstrukce objektů vhodných pro sociální bydlení. Doufám, že se podaří zajistit, aby na ně v příštím programovém období mohly získávat prostředky z evropských fondů obce, města i jiné subjekty.

Není přitom na co čekat. Místa, kde se koncentrují chudí, z jejichž dávek vydělávají především majitelé domů, jsou totiž jednou z hlavních záminek pro vznik napětí a následných nepokojů.